za zády, aby slepice nezanášely" a zastrčila je za krov. Kohout byl obdařen česnekem, aby nasazená kvočna dobře seděla na vejcích.

»Boženo (stlumeně děla Madlena), dáme si do jablka groš. Nejčko nemůžeme dát groš, dáme tedy ňáký peníz. Které děvče zastrčí si na Štědrý den peníz do jablka, položí je v posteli pod podušku a tři dni je tam nechá, potom změní groš za tři krejcary a dá třem žebrákům. Jméno jednoho bude míti její vyvolený.«

Spěchaly to udělati. V tom již volala hospodyně: »Honem, honem, v peci shořelo dříví a těsto ui zkynulo. Musíme dělati housky.« Dívky nechaly všeho a běžely do světnice. Tam byla již hospodyně v práci. Ona a její sestra Kateřina válely těsto, Božena a děvečka pomáhaly. Housky jen rostly a množily se všude. Už jich bylo sedm plechů a pořád se dělaly. Četná rodina toho hojně spotřebuje. Konečně i buchty byly hotovy a »hrášků« (z těsta udělané pečivo jako kuličky, na něž, upečené, dávají švestková povidla) měly celý plech.

Hospodář přinesl »pro posilněnou« pracujícím »kminku«. To bylo něco pro ženské. Když byly hotovy, každá uchopila kousek chleba a než těsto zkyne, snídaly, kořalku s chlebem...

Již bylo po poledni, když zavzněl povel hospodyně: »Boženo, prostři! Už to bude!« Volaná rychle vyhověla rozkazu a prostřela na zem do světnice pokrývky na postel. Brzo kouřilo se na nich z krásných, do ořechová upečených housek a buchet... Děti chtivě okukovaly krásné pečivo, ale touha viděti zlaté prasátko je zdržovala, aby neokusily vábných housek.

Hospodyně, rozpálená žárem od pece, přišla se se svými pomocnicemi podívati na pečivo. »Zaplať Pán Bůh, povedlo se nám to!<' ulehčila si, vidouc řadu vábných housek. Tu všimnula si dětí. »No já vidím, že nechcete viděti zlaté prasátko,« zasmála se. »Tu máte tedy, ale nechte to-vychladnouti, abyste nedostali ,padoučnici'.« Rozlomila housku a dala každému dítěti kousek. Chtivě a s jakousi labužnickou pochoutkou okusovaly dítky housky. Každé ovšem mělo svou malou housku, ale tu dostane až na večer.

Zatím, dostalo se ven vše, co bylo v peci. Počaly mýti podlahy světnic. Již chýlilo se k večeru, když byly ženské se vším hotovy. Velebný večer skláněl se nad zasněženou krajinou. Tu a tam blesklo světlo. Dostavil se Svatvečer se všemi svými taji a půvaby...

II. Svatvečer s hvězdotkaným rouchem přejal vládu nad utuhlou zemí a naplnil všechny prostory velebným tichem. Na nebi chvěly se modravé hvězdičky, hledící zvědavě na pozemská obydlí. Mezi nimi stál klidný měsíc, dobromyslně nahlížeje mezi