stavení i do obydlí. Tu hnula ssebou jedna hvězdička a střelil bite letěla dolń. »A vidíš, já dostanu ženu od Písku, protože jsem viděl první hvězdu spadnouti v>3 směru k Písku.« »Možná,« zněla odpověď.

Náhle propukl nedaleko ženský smích. Zvonivý hlásek měl solo. »Koukej, Josef Kulhánků pozoruje hvězdy. Já ale dostanu od Budějc (Budějovic) muže, protože od té strany jsem slyšela hlas Josefův!«

»Podívej se,« ozvala se opětně Božena, neboť ona to volala, »tamhle u Knajpů už rozsvítili, dříve než u Kuželů. Knajp bude míti hojně blech, protože je chudší.«

»Jestli pak víš, co mi povídala teta?«*) (prohodila Madlena).

»Nevím, co?« odtušila oslovená. »Na Štědrý večer pod sněhem všechno kvete, zvláště pak obilí; i chmel vyráží, a to tolikerými pupenci, kolik jest v roce měsíců. A u nás doma nikdo nesmí do stodoly pro cepy, aby takového člověka neutloukly.« »To tam nepůjdu ani pro slámu!« děsila se Božena. »I pro slámu můžete (odvětila Madlena), to vám nic neudělají. To jen tomu, kdo by je chtěl odnésti.«

»Pojď raději plésti věnečky ze slámy (vybízela Božena), Jeník s Jardou budou také plésti.« »Proč?« tázala se Madlena. »No, dáme si je při večeři pod talíře; potom si je dáme do postele pod hlavu a o kom se nám bude zdáti, toho dostaneme za muže, muži pak za ženu.«

»Teta Kateřina pripravovala husu k nesení, vidělas'?« ptala se Božena. »Dala jí pres dvacet jader íz ořechů. Husa prý bude míti tolik vajec, kolik se jí dá těch jader!«

»Už nebudeme plésti věnečky (řekla Božena), musíme k večeři!« ...

Nočním tichem projel výstřel, druhý, třetí, brzo se všech stran praskaly rány ze starých flint, pušek, revolverů, pistolí. Jako když hází hrách na stěnu. Červené zasvitnutí proráželo tmu, podle toho, kdy kdo vyběhl s nabitou zbraní. Tu bylo viděti,. jak někdo zapaluje prach na pánvičce staré zbraně a potom vyšla rána; jinde dvakráte, třikráte dopadl kohoutek, než zarachotil výstřel mocným odrazem po návsi. »To střílí čarodějnice,« vysvětloval mi strýc, k němuž jsem se uchýlil, pozván na Štědrý večer. Jedna rána po druhé hřmotila, hned dvě a více najednou, hned jednotlivě. I z okolních vesnic jisme slyšeli rány. »Abychom šli k večeři,« prohodil strýc. Obrátili jsme se tedy, ale tu zazněla