na zvířata začnou mluviti; není však radno poslouchati, poněvadž každý, kdo dosud poslouchal, tušil neštěstí. V této době kleká dobytče, mluví a modlí se. Také si povídají zvířata o čeládce. Voda.mění se o půlnoci ve víno.

S tekutinou, která po prvé o svatovečeru na stůl přijde,

0 půlnoci má se jíti na křižovatka a tam se do ní podívati. Tam uzří každý svůj osud. Vidí-li věnec, ožení se; uzrí-li rakev, odnesou ho do hrobu.

Děvčátka chodí o půlnoci na křižovatka a na prostředku vysypou kosti z ryb. Jakého stavu a stáří jde člověk nejdříve kolem, takový si je vezme. V tu dobu chodívají holky k prohlubním rybníků a řek, aby v čisté vodě viděly svůj osud. Vidí-li ve vodě pohřeb nebo svatbu, vyplní se to na nicn.

Také chodí na mlaty do stodol, kde kleknou a volají: »S toho mlatu nevstanu, až znamení dostanu. S které strany vítr fouká, odtud se můj milý kouká!«

Kdo jde o 12. hodině na hřbitov, spatří tam všechny, kteří toho roku zemřou, zvláště když se dívá dírou od suku. Ti, kteří zemřou, chodí v tuto hodinu s ostatními mrtvými na mši sv.

Když jde někdo v tu dobu na hřbitov a udělá tam kolem sebe svěcenou křídou kolo a vyndá z pytle černou kočku, která musí den před tím prý býti chycena, může zbohatnouti. Zvolá: »Čerte, tu máš zajíce a dej mi za něj tolar.« Tu zmizí kočka, a místo ní bude míti v ruce tolar, který se k němu bude stále vraceti, dokud ho někdo jiný do zubů nevezme, neboť tenkrát pqzbude své moci.

Blížili jsme k farnímu kostelu v nedalekém městě Protivíne. Vstříc zněly nám smíšené hlasy, zbožných věřících neb

i zvědavých, kteří se šli »podívat«! Již sezváněli na »půlnoční.« Dověděl jsem se ještě tyto pověry, než jsme do kostela vešli a jež se týkají mše sv. ráno sloužené, »jitřní« nebo »na úsvitě«.

Když se chce děvče »milému« zalíbiti, uřízne si na podzim větvičku »ivy« (jívy), kterou pečlivě do vlhkého písku ve sklepě zahrabe, aby na vánoce vypučela. Když jde na jitřní, zastrčí si kvetoucí haluzku za šněrovačku. Kdo větvičku vytáhne, ten jest nebo bude její milenec. Hoši pak, jdouce přes vodu, dva prsty si namočí ve vodě a dělají si na pravém líci kříž. Potom čekají, které děvče tomu neb onomu utře mokrou tvář; ta jest jeho milenkou a má ho nesmírně ráda.

Při mši jitřní kdo sedí nebo klečí na stoličce z devatera dříví, porzná všechny čarodějnice, jež jsou v kostele. Jsou obráceny zády k oltáři.

Vešli jsme do kostela, tonoucího v záplavě světel. Hlava