na hlavě, jak říká náš lid. Před kostelem ozvalo se náhle zatroubení na pastýřskou troubu. Táhlé zvuky rozlehly se i v kostele a u sakristie zavzněl zvonek. K oltáři kráčel stařičký kněz se stříbrnou hlavou v průvodu dvou mladých spolubratři v nádherném rouše. Kostelem jásavě zněla staročeská píseň: zNarodil se Kristus Pán, radujme se! ...« (Zapsáno roku 1900.)

Chození ohyzdných Parecht, příšerné Klibny a kozlíku, bruny a Šperccht, Lucky a Ometaěek, podobné obchůzky maškarní vylíčil jsem v souvislosti s výkladem o oslavě zimního slunovratu ve sbírce: Veselé chvíle v životě lidu českého, v knihách: Den se krátí, noc se dlouží; Hoj ty štědrý večere; Masopust držíme. Na jeviště uvedl jsem tyto šeredné postavy, s převrácenými kožichy, s ohyzdnými larvami na obličeji atd. ve sbírce »Národopisný rok Dra Ö. Zíbrta« (Besední pořady liig. J. Kutiny), Praha, 1928, v 2. sešitě: Veselé vánoční hody (Zimní večer na vsi). Jsem opatrný v dohadech o stáří lidových zvykli a obřadů, ale to je nepřetržitá řada církevních zapovědí těchto obyčejů, maškarování, v západní Evropě od 12. století. Tyto zapovědí církevní, provázené zákazy vrchnosti světské, nedovedly vyhladiti prastaré přežitky předkřesťanských obřadů, jež dnes udržují se již v otřelých podobách v lidovém podání, ale ještě v 16. století bujely plnou silou houževnatých tradic nevy-hladitelných.

Podávám tu staročeské doklady z konce století 16.

Poličský děkan, kněz Adam Kouřimský píše 1. 1586 v úterý po sv. Tomáši, radě městské trpkou žalobu, že studenti, ministranti, »kalafaktor s mendiky« na Štědrý den do bar<3v ďábelských se strojíce, černíce a šaty na rub obláěejíce, ne jinače než jako čerti, na ohavu každému dobrému a nejvíce na potupu Pána Boha všemohoucího po městě běhají, rozličné nezpůsoby provádí, k čemu přijdou, kradou a mocí berou prodavačkám a potom ještě po domech holdují... Sám ďábel jistě takovou koledu zavésti musil a v pekle začíti, neb se podobného případu nikde mezi pohany nenachází. My pak v písmě sv. máme o tom soud boží, že kdokoliv z mužů do šatů ženských anebo zase žena do šatů mužských obláčejí se, ohavní jsou před Bohem a kdož jsou ohavnosti páchali, poroučel je mordovati: mnohem tedy daleko tíže hřeší, kdož takovou ohavnost páchá, že se do ďábelských šatů strojí, a jsa člověk, ne v jiné pohlaví člověčí, ale v pokolení ďábelské se proměňuje... Ačkoliv pak pověrčiví