Ženské „Jalové hody" na masopustní pondělí na Soběslavsku.

V dědinách kolem města Soběslave nazývají slovem »hody« výhradně jenom hostinu, která se strojí kmotriim novorozeného dítěte, když byla šestinedělka v kostele řádně uvedena. Ke kvasu tomu zvávali jenom členy rodiny a nejbližší příbuzné. »Jíti na hody« znamenalo tudíž v osadách tamních jako v městech »jíti na krtiny«.

»Hody« se slavily v rodině, ne jako se děje nyní v městech, hned v zápětí po pokřtění dítěte, nýbrž později, poněvadž novo-rozeňátka — malé pohánky, jak zpozdilé báby říkají dětem křesťanských rodičů — se křtívala jak jen možno nejdříve, ne-li ještě týž den, kdy přišla na svět, tedy zajisté už den nejblíže příští! A aby také matka mohla býti účastná rodinné té slavnosti, odloženy »hody« až na dobu, kdy opustila lože a mohla dojíti do chrámu Páně k úvodu. Záviselo to ovšem od zdravotních poměrů jak roditelky, tak i nově narozeného světo-občánka. Před tím poslala kmotra šestinedělce posledně »do kouta«. Byl to mimo jiné také veliký koláč ve způsobu kola, uvnitř dutý, jenž byl zvláště k tomu účelu u pekaře v městě objednán a velikými hrozinkami, mandlemi a jinými sladkostmi hojně opatřen. Ěíkali mu »pletenec«, na Pelhřimovsku sluje »věnec«.

V příhodný den potom vystrojeny byly »hody«, které se oslavovaly v rodinách podle stavu a majetkových poměrů s nestejnou nádherou. Nevystrojiti však »hodův« a nevyčastovati kmotrů bylo by se pokládalo za hrubé porušení povinnosti.

Nu, a což »hody jalové«?

Možná, že se laskavý čtenář nad podivným názvem pozastaví a snad v něm bude dokonce tušiti nějaké čtveráctví, — ale neprávem. »Hody«, jakožto hostina křestní, se slavily v každou dobu roční, »hody jalové« pak měly svůj přesně ustanovený den, od něhož nebylo odchýlení. Dělo se to jenom odpoledne v pondělí masopustní, a účastnily se jich nikoli přátelé a kmotři nově narozeného člena rodiny, nýbrž výlučně vdané ženy z celé vesnice. Děti, dívky svobodné a muži vůbec k nim přístupu naprosto neměli.