V osadách jihočeských uzavírali manželské sňatky mezi sebou mladí lidé nejobyčejněji z téže obce, kde se narodili a v níž byli vychováni, zrovna jak tomu bývalo i jinde v Čechách a na Moravě. Příčinou toho byly přemnohé okolnosti, zejména pak, že snoubenci znali takto nejlépe navzájem svou povahu a i rodinné poměry majetkové, které, jak obecně po-vědomo, při důležitém tom aktu mají až dosud velikou důležitost. Na místní svatbu toho způsobu zvána bývala skoro celá ves, poněvadž ženitbami a vdavkami takovými se stávalo, že by bylo jen málo rodin v dědině, aby nebyly svazkem příbuzenství se snoubenci spojeni.

Bývalo zjevem ne příliš častým, aby i ženich přivedl nevěstu odjinud, nebo aby nevěsta domorodá šla za muže do dědiny sousední; a velmi zřídka se stávalo, aby se nevěsta provdala do osady několik mil vzdálené. Tohle byla už památná událost místní.

Na svatby přespolní zváni byli zpravidla jenom nejbližší příbuzní s obou stran, ač jich bývalo se strany nevěstiny více. Ženich přijel s rodiči a příbuznými, jakožto hosty, ráno v den oddavek do domu nevěsty, kam se zatím sešli také hosté domácí. Okolo 10. hodiny ranní svatebčané odjeli (chudší to vykonali ovšem po apoštolskú) do kostela, kam byli přifařeni. Oddavky předcházela vždycky mše sv., po níž byli snoubenci oddáni, což trvalo pravidelně až do poledne. Potom si zašli svatebčané někam do hostince, aby radostnou událost zapili, a posilnivše se na zpáteční cestu, vraceli se za hlučného zpěvu, hudby a střelby do domova nevěsty, kde na ně už čekala bohatá hostina svatební.

Vypisovati, co se o svatební hostině dalo, jaké zvyky, obyčeje a obřady se při ní provozovaly, jaké písně zpívaly a řeči a proslovy mluvily, není úkolem těchto řádků. Také mi vymizely z paměti, ježto jsem v mladých letech odešel z rodné vesnice na studia a jako studující již potom nebyl nikdy přítomen svatbě blaťácké.

Svatební hostina trvala dlouho a končila se pokaždé až večerem. Když se schýlila ke konci, odvedena byla nevěsta z hodovní světnice pryč do »komory«, jež stála přes síň proti hlavní světnici, aby se připravila na cestu a rozloučila se se známými, s bratry a sestrami, měla-li jaké, a konečně s rodiči, jimž při té příležitosti jménem ženichovým družba děkoval, že mu takovou nevěstu vychovali. Mezi tímto loučením se připravovali i hosté k odjezdu. V příhodné chvíli vešel ženich do komory, aby si nevěstu odvedl. Vycházeje s ní ze síně ven na záspí, spatřil najednou kolem sebe neobyčejný šum a ruch, neboť než se nadál, byl se všech stran jako řetězem obstoupen