místními ženami vdanými, které se dostavily, aby se s nevěstou rozloučily a za ni, nežli si ji ženich odveze, požádaly výkupné.

Nej výmluvně jší z nich ženicha potom oslovila a jala se vřelými slovy vychvalovati, jak spanilou, ctnostnou a šetrnou si odvádí nevěstu, jaká výtečná z ní bude hospodyně, jak vřele milující manželka, slovem, oslavovala ji jako okrasu a pravý skvost místního pokolení ženského. A takovou »růžičku« atd. nelze prý pustiti jen tak ledabyle muži cizímu, který si o ni žádných zásluh nedobyl. Nesrovnává prý se s pořádkem, aby, přijda cizí člověk, vybral si nejhezčí a nejctnostnější děvče ze vsi a odjel s ním pryč. To prý ženy a matky, které ji znají od mlada, připustiti a dovoliti nemohou na žádný způsob. Ženich si ji musí vyplatiti.

Jak lze předzvídati, ženich se k takové povinnosti neměl. Činil všelijaké námitky, že si dívku bere z lásky, že s ním jde ona dobrovolně, beze všeho nucení a násilí a pod. Ale nic naplat — ženy stojí na svém, ba ani rozvaha družbova nepotkává se s prospěchem, ačkoli jindy slovo jeho bývá rozhodné. Kdepak, vydati takový poklad, takovou chloubu bez výkupného! Nestalo se to dosud ještě nikdy v této osadě a nestane také dnes. Tety byly neústupné, přímo jako z kamene. Ký div, že vyjednávání nedospívalo ke konci, až se posléze družba obrátil k ženichovi s důtklivým napomenutím, že za takovýchto okolností může býti hrd na mladou družku svého života, a kdyžtě mu i jinak hojně přinesla statku, že nebude bohdá skrbliti a že si mladou žínku za důstojný peníz vyplatí. K tomu uvádí, příklady z historie (škoda jen, že mi vypadly z paměti), jakož i z osudův osady, v níž se nevěsta narodila, a připomíná mu, jak dobře ženich pochodil, když si nevěstu spravedlivě vykoupil.

Překvapenému takto novomanželi ovšem nezbývá nežli ostýchavě sse zeptati, jak veliké výkupné Vzácné a vážené matky za jeho žínku požadují. Ženy byly u cíle. Eozumi se, že podle předeslané chvály byly nuceny vysloviti cenu vysokou; obyčejně to bývala jednička se dvěma nulami, jindy pětka s nulou. Ženich byl takovým požadavkem překvapen a prohlásil, že mu nemůže vyhověti. Nastalo prostřednictvím družby vzájemné smlouvání, které konečně po delším sem a tam mluvení dopadlo v ten rozum, že to spravila u zámožnějšího ženicha desítka, u méně zámožného pětka a snad i částka ještě menší. Ženich sáhl do kapsy, zaplatil ženě, již pokládal za jednatelku, hudba spustila, svatebčané sedali na povozy, v nichž netrpěliví koně již dusali kopyty a odjížděli ze statku,