za všeobecného zpívání: »Už mou milou od oltáře vedou« — do domova ženichova. —¦

Výkupné za nevěstu přijala pokaždé důvěrnice místních vdaných žen, a u té zůstalo, co za rok vybráno, až do příštího pondělí masopustního.

Konec masopustu, tak řečené ostatky, počaly se u nás oslavovati nedělí. Každý, komu nohy vládaly, šel dopoledne do kostela, staří na ranní, mladí a chasa na velkou, která bývalá o 11. hodině. Po obědě, ke 2. hodině, nastalo po vesnici živo. Tou dobou přicházeli totiž klenovičtí dudáci, po všem okolí daleko široko proslulí a také hledaní, do hospody, kde se počalo tančiti- Tanec, jehož se účastnila celá ves, staří i mladí, sediaci i podruzi, trval až do večera a pak po krátké přestávce, v níž se navečeřeli, až do rána.

V pondělí masopustní dopoledne se netančilo — vyspávali. Potom chodila mužská chasa dům od domu »s koněm« (klib-nou), což trvalo obyčejně přes poledne, ježto u vesnice byla také samota Ovčín, ze čtyř nebo pěti statků se skládající a asi čtvrt hodiny od Klenovic vzdálená. Po obědě se chasníci o sebrané dary dělili, a asi kolem čtvrté hodiny zahájen byl taneční rej znovu. Ale tentokráte tančila jenom mládež.

Mezi tím nastal mezi vdanými ženami po vesnici živý ruch. Nadešlať hodina každoroční jejich slavnosti »Jalových hodův«. K účelu tomu byl už několik neděl před tím vyhlédnut selský statek, v němž neměli malých dětí, aby nepřekážely, a kde veškerá chasa i sám hospodář odešli jednak k muzice, jednak vůbec z domu, aby tam mimo vdané ženy nikdo nebyl přítomen. Tam se počaly hned po obědě konati přípravy k »hodům«. Selky, které měly menší domácnost a tudíž mohly ji dříve opatřiti, byly ustanoveny, aby se tam odebraly hned po obědě a uvařily a usmažily, čeho třeba. Zároveň bylo do statku toho sneseno, co bylo za peníze za nevěsty utržené k tomu účelu nakoupeno. Byly to hlavně káva, punčovina, cukr, rozličné sladké rosolky, a bylo-li peněz dostatek, také víno. Pečivo jako koblihy, křehotiny, koláčky rozmanité a j. dodaly jednotlivé účastnice samy. Také smetanu na kávu. Jaká masa se strojila, už nevím, vymizelo mi to z paměti.

Když pak se vdané selky sešly — (nechyběla zpravidla žádná) — byly všecky příchody do statku uzamčeny, takže tam neměl živý duch přístupu. Nastala hostina; byly to hody, genže bez novorozence a bez kmotrů. Dobrá jídla, silná káva a silné nápoje počaly se brzy jeviti, počalo se zpívati, a v to se občas ozvalo i veselé zavýsknutí. Potom si poslaly hodovnice pro jednoho z hudebníků do hospody. Měly na to už jaksi právo, nikdo ničeho nenamítal. Býval to pravidelně dudák,