který přišel, aby hrál k tanci. Jediný muž, jenž měl na »Jalové hody« přístup bez úhony. Tetky zatím odklidily stoly a židle stranou, aby mohly pohodlněji jedna s druhou křepčiti. Po příchodu hudebníkově nebyl už dům zavírán na zámek, zůstalo otevřeno; nikomu však nepřipadlo na mysl, aby vešel dovnitř. Dětem to bylo prostě zakázáno, a jiní si netroufali, zejména ne muži. Tak trvala slavnost až do večera. Se soumrakem se rozcházely ženy domů. Dudák obdržel dobrý plat a vracíval se zpět do hostince obyčejně s těžkou hlavou.

Běda bylo ženatému muži, jenž se odvážil vniknouti mezi rozkurážené ženy! Ocitl-li se tam nějakým způsobem, byť i nechtě, nejprve byl uvítán s ohromným jásotem, bylo mu hojně připíjeno, a pak byl nucen tancovati se všemi přítomnými; chytala ho. jedna po druhé, až nemohl už ani dechu popadnouti. Aby neutekl, zastoupily mu opatrně cestu. Po tanci se do něho pustily, všelijak ho škádlily a trápily, rvaly ho za vlasy, štípaly, mnuly mu uši, až je měl jako rak červené. A konečně byl za všeobecného hlaholu — vyhozen. Snadno vyrozumíme, že strýcové po takové poctě zrovna netoužili.

Nevdala-li se v minulém roce žádná nevěsta místní přes pole, a nebylo-li žádného výkupného po ruce, »Jalové hody« se slavily přece. Hospodyně k účelu tomu přispívaly dobročinnými dary a byly neméně veselé. Jak hlučné bylo jejich veselí, takovou měrou se jim zdařil příští léto len, který se tehdáž u nás pilně pěstoval a po domácku také na přástkách zpracovával.

Na Hlinecku a na Nasavrcku přes všecky zákazy politických úřadů a četnictva chodí dosud v úterý masopustní »maškarádi«. Na Hlinecku v některých vesnicích každým rokem bývají maškary jiné. Tak na př. v Kameničkách jeden rok chodila »ženská kapela«, druhý rok »turci«, jindy opět celá četa Arabů s vůdcem na pštrosu a pod. Ve Otětíně, Vranově, Bratroňově. Strkově, Krupine, Švihově a Nové Vsi na Nasavrcku zachovávají se každoročně tytéž zvyky a »maškarádi« jsou co rok stejní.

Masopustní úterek je den sváteční. Hospodyně od rána smaží koblihy, mužská i ženská chasa pobíhá po návsi a vyhlíží maškary. Tyto obyčejně obcházejí nejdříve osady cizí, domácí naposledy nechávajíce.