Jemu již dostáva se hojně ran snehovými hroudami jednak cd děvčat, jednak od chasy mužské. Vůbec hrudovati »šeredné« maškary patří k největším rozkošem masopustního úterka. Starí — mladí, velcí — malí po celý den vydrží za »maškará-dama« běhat a hrudami je častovat.

Ostatní šeredné maškary jsou: Žid, ras a kominík.

»Žid« s dlouhým vousem (ze zaječí kůže) má kožich, na ruby obrácený, hrb a na zádech ranec, prodává různá semena (plevy, rozsekanou slámu, bodláčí a pod.), korale (jeřabiny), kraječky (hadry) a pod.

»Ras« zevnějškem od »žida« se valně neliší, jen obložen je různými »kůžkami«; prodává »koňáky«, z barevných hadříků ušité a pilinami naplněné »párky«. Pravidelně oba v rukou mají »ježkovice«, na dlouhých tyčích koule potažené koží ježka.

»Kominík« s koštětem nabízí »pravé a nefalšované, a to nejjemnější rappé«, ve kterém má však namíchaný roztlučený pepř nebo saze.

Někdy s nimi chodí i »slamněnej«, muž obalený slamou a povříslem opásaný.

»Hezké« maškary těší se vážnosti, »šeredné« jsou předmětem hlavní zábavy, úsměšků, žertů a terčem ran mladých i starých, kteréž však tyto přeochotně zase vracejí.

Obešedše nejbližší okolí, vracejí se maškary do své obce, obejdou i tu, a den zakončí se »vostatkovou muzikou«, při které hospodáři musí co nejvíce skákati, aby měli vysoký len (ač se tu moc málo seje.)

Výlohy hradí maškary z pokladničky a o přebytek se rovným dílem rozdělí; to, co »šeredné« na víc utrží za prodané zboží, patří jim jako náhrada za obdržené rány.

V městě Královicích, v Plzeňsku, bylo zvykem ještě v letech padesátých 19. století, že synkové městští pořádali o masopustní pondělí taneční zábavu, jež do bílého rána potrvala.

Ráno v úterý masopustní ubírali se veškeří účastníci s průvodem hudby do chrámu, kdež sloužena na požádání jich, již v pondělí učiněné, tak zv. mládenecká mše svatá. Farář ho-