norován byl obyčejně 5 zlatými, které mládenci mezi sebou sebrali.

V čele průvodu, ubírajícího se do chrámu, kráčel mládenec, nesoucí na místě praporu — pometlo!

Průvodu toho zúčastnil se obyčejně i hostinský, v jehož místnostech se zábava mládenčil konala.

Po službách Božích odebrali se mládenci domů a převlékli se v maškarní oděvy. Nyní konán opět průvod maškarní, který stavěl se nejdříve u městského sládka, jemuž jeden z mládenců jménem všech blahopřál, slávu a mnoho zdaru v jeho řemesle mu provolal. I byl sládek povinen gratulanty vědrem piva odměniti.

Dále navštívili mládenci v průvodu všechny hostinské, k nimž během roku na pivo chodili. Odměna těchto posledních za podobné blahopřání, jako u sládka, nebyla ovšem již tak skvělou; hostinští dávali gratulantům buď půl vědra neb čtvrtku piva, podle toho, jak byl který zámožný neb štědrý. Snad by již nebyli ani mládenci více požadovali, jsouce noč ním bděním i stálým pitím dosti zmoženi.

Konecm let padesátých zanikl tento zvyk a pozdější pokusy obnoviti jej, objevily se marnými.

V okolních dědinách u Vizovic na Moravě dosud chodí »slobodná chasa« s »medvědem«. Býval to obyčejně pacholek, hrachovinou obalený. Vzadu má dlouhý ocas slaměný a mezi nohama mívá zyonek.

Z »medvěda«, v úterý masopustní po osadě chodícího, trhají hospodyně hrachovinu a dělají z ní hnízda husám a »slépkám«, aby hodně vajec nesly. Aby rostly veliké konopě, má se na končiny (konec masopustu) hodně tančit. »Dyž sú koblihy na slnečku, sú malovaná vajca (velikonoce) za kamny.«

Když se na končiny šije, v létě prsty se podbírají. Kdo v masopustě moc dělá, v létě to musí odležet.

Když prší na Matěje, bývá moc zemáků. »Matěj, dyž ledu nezastane, tož si ho sám nadělá.« Chceš-li mladé ptáky v hnízdě najíti, vstaň na sv. Matěje před východem slunce a udělej na svém hnoji hnízdo.

Co naroste do sv. Juří, po Juří sa ztratí. Co sa před Juřím naseje, to je všecko pod jeden kosák. Svatý Juří trávu búří.