O Zvěstování Panny Marie ani kléščama trávy nevytáhne, ale o svatém Juří, dyby ju kladivem zatĺkal, přeca ze země vyrostá.

Kolik sa žaba před Juřím na vrčí, tolik sa po Juří namlčí.

Bije-ji hrom do Juří nad horama, málo krávy dójíja; bi-je-li nad vodu (totiž v dolině), tož hodně.

Matka Boží ze svýma střevíčkama nic ledu neudělá, až sv. Juří s okutýma botama ho rozláme.

Ve »fašanky« (ostatky) chodí chudobnější chlapci s »rożnem« (tenkou tyčí dřevěnou) po chalupách a říkají:

»Fašanky, fašanky, aj pod obušky, všecko my bereme, aj plané hrušky. Hen tam nám nedali, tuto nám dajú, zabili komára, slaniny majú. I šél som okolo mlýna, visela tam tlstá slanina. Odrezal som si kiišěek, ostal mi holý motúšček. Pod kachličkami som spával, metličku som sa prikrýval, teplo mi bolo. Kachličky na mňa spadly, celého mne dolámaly. Oferujte štyry groše brez grajcara a to pre takého biedneho Lazara. Fašanky, fašanky, velká noc bude, kdo nemá kožucha, zima mu bude. Já nemám kožucha, zima mi néni, dajú kúsek slaniny, nech sa nelení.«

Když chlapci doříkali, byli obdarováni od gazdiny obyčejně kusem slaniny, kterouž na rožeň nastrkují. Kde by slaniny neměli, dají chlapcům peníze.

V archivu města Vysokého nad Jizerou kromě ukázek již uvedených uložena sbírka rozmanitostí, jež charakterisují, jak lid na Vysocku věřil v některé nešťastné dny každého měsíce, jakými zvyky a věštbami provázel významné dni výroční, jaké měl pověry o svatbě a při pohřbu.

Zajímavá jest také smíška rázovitých přísloví, životních zkušeností.

Vysocké pranostiky shodují se v celku s ostatními prano-