štikami československými, avšak jak svým nářečím, tak svým obsahem budí pozornost.

Každý měsíc má některé dny nešťastné: leden: 1., 6., 11., 15.; únor: 2., 8., 16., 18.; březen: 3., 12., 17., 18.; duben: 1., 7., 13., 18.; květen: 8., 10., 17., 20.; červen: 1., 7.; červenec: 2., 5., 16.; srpen: 1., 18., 20.; září 1., 3., 5., 18., 30.; říjen 1., 5., 17.; listopad: 1., 7., 11.; prosinec: 1., 6., 7., 11. Z nich prý jsou tři nejhorší: 1. dubna, kdy byl Jidáš oběšen; 1. srpna, kdy Kain zabil Abele; 1. října, kdy propadla se Sodoma a Gomora.

V pátek žádnou práci nezačínej, nikam na cesty se nevydávej; je tento den nešťastný.

Ňa sv. Filipa a Jakuba dává se roští na hnojiště (asi 6 leštin), aby byl velikej užitek z chlíva; to čarodějníci nemohou dobytku učarovat.

Na sv. Jána Křtitele má ten, koho zuby holívají, jít a před vejchodem slunce kousnout do námezníku (mezníku). Na sv. Jána Křtitele dá se tolik sazenie netřesku do skulin ve stropě, kolik je členů rodiny; komu nejdřív uschne, ten v roce zemře. Na sv. Jána Křtitele udělá děvče věneček z devatera kvítí, trojích barev z 9 břehů a nesmí s ním přejít přes práh, nesmí při tom promluvit. Ve své ložnici dá si věneček pod hlavu a o kom se jí tu noc zdá, toho dostane.

Na sv. Barboru mají děvčata chodit poslouchat žito, aby svěděla, jakého řemesla hocha dostanou.

Na Velkou neděli (Hod boží) o velikonocích otočí se slunce za vejchodii z radosti třikrát kolem do kola. Zajímavý doklad k Zíbrtově studii o velikonočním tanci slunce z radosti nad Kristovým vítězstvím nad smrtí. (»Pomlázka se ěepejří«, Veselé chvíle v životě lidu českého).

Na Velký pátek dává se slepicím do obruče žrát, aby ne-zanášely. Aby se nedělal hmyz, čistě se celá světnice vymete. Mjá se před slunce vejchodem dům kolem obkropit vodou, aby žádný nepřítel neměl přístupu.

Na Bílou sobotu, když se začne zase prvně zvonit, má se každý umýt studenou vodou, aby měl hladkou pleť. Kdo má pihy, říká při zvonění: »Zvoněj hrany, nevím komu, ať ty pihy slezou dolu.« Když se pálí Jidáš, sbírají lidé uhlí; kam je přinesou, tam nikdy hrom neuhodí. Při zvonění zdvihají těžké kameny, aby byli, zvláště muži, silni.

Na Štědrý den kdo jí podmáslí, toho v lese nikdo nechytne. Stromky ovocnými má se zatřásti a říkati: »Stromečku, vstávej, ovoce vydávej; uměj se, ustroj se, je Štedrej den!«

O svatbě přistoupne nevěsta ženichovi na botu, aby byl pod pantoflem. Vypůjčí si nevěsta od ženicha na »oufěru«, aby on vydával peníze, Přiklekne ženichovi u oltáře na kabát.