Prsty své ruky, podané před oltářem ženichovi, hledí dostat na vrch, aby měla moc nad ženichem. Dali si nevěsta peníz o svatbě do střevíce, má jich vždy dost.

Je-li nůž ostrým vzhůru, dušičky v očistci se trápí. Je-li břitva ostrým vzhůru, zarážejí se »kšefty«. Kdo sáhne na oběšeného neb z něho něco má, má štěstí ve hře. Kdo se vykoupe ve vodě po nevěstě, brzy se vdá, ožení. Kdo si vezme třikrát mléka do úst, mnoho tančí. Aby přišli hoši, mají děvčata drhnout práh.

Když při pohřbu je vynesena rakev za dvéře, zvrátí se lavice, na níž rakev stála a hned se zamete světnice, aby žádného víc nevynesli.

Přísloví: Nestyď se za mlčení, ale za daremný promluvení! Nebojte se vočiěky, udělaj to ručičky. Suchá mercha, dobrej tahoun. Komu není s hůry dáno, vodzdůli dyby verčouchem házel. Lepší s lepem, nežli s cepem. Dyš nedá Pámbu na vejšku, dá na deršku. Hází klacek pro klacek. Zlej kun dobře táhá. Smutná vede hubenou. Pánům a kartum těžko poroučet

Pranostiky: Havlovo žito, Urbanův oves, japak jsi dopad, taky mně pověz! Dyš na »sedm bratrů« prší, sedům neděl dešt dovrší. Jak na Bartoloměje, takový podzim. Z jara zapráš, na podzim zamaš! Když je mnoho hub, bude mnoho nemocí a sněhu. Když je mnoho hub červivých, bude meká zejma. Je-li dost černejch jahod, nebude nemocných. Dyš je mnoho jeřabin, je mnoho žita. Dyš čápi letěj po Václave k horám, bude teplý podzim. Čím je víc sněhu, tím bude víc sena. Co do »Hromio«, to od »Hromic«, sněhu o.lopatu víc. Čím víc sněhu, tím méně vody. Dokavad vlaštovka nezašveholí, nedávej se do polí.

1. Než se dítě narodí, a při jeho narození musí býti na stole Boží dárek-chléb, aby dítě bylo moudré, hospodárné, a aby mělo boží požehnání.

2. Aby se hoch nebál a děvce nebylo pyšné, dávají je hned Po narození pod stůl.

3. Leze-li k novorozeněti pavouk, musí se s dítětem iitéci* aby je nekousl.

4. Mají-li malé děti psotnik (křeče), tu se vezme kousek