str. 187
Směs.
Rosacius (Řešátko) r. 1582 o ženském kroji staročeském. V knize »Nové léto«, vydané v Praze roku 1582, kára Kosacius (líešátko) nádheru krojovou u tehdejších paní a panen: Přední a největší příčina všeho zlého jest pýcha, na kterouž jsou se těchto, zvláště našich let, vydaly panny i paní s velikým nebezpečenstvím a zkázou dobré pověsti a poctivosti své, jakož pak dosti toho každodenně na oko spatřujeme, kterak jedna přes druhou na oděvy a rozličné šperky náklad činí: anť musí jí býti všecko hedvábné "s mnohonásobnými a širokými prýmy, na čubách a mantlících, okolo hrdla, okolo rukou, okolo po-dolkův, z předu i z zadu: ba ať jest čepička s perlami, zlatem krumpovaná, živůtek a rukávy zhodené a zdírkované, fěrtou-šek s červeným aneb modrým na dvě, na tři dlaně vyšitý, na hrdle zlatý groš a nějaký drahý halspant, okolo pěsti koraly, okolo života pás stříbrný, pozlacený, s řetízkem a jablkem dolů svěšeným, váček aksamitový, za třicet, za padesát kop, botky a střevíčky pytlové s pozlátkou, roucha a šátek k utírání tlamky mnohými barvami zšíři dlaně vyšitý. Č. Zíbrt.
Zbytek národní písně české z konce 15. století. V knize »Bibliografický přehled českých národních písní«, Praha, 1895, sestavil jsem úplný přehled, které a jaké zbytky staročeských písní se zachovaly v památkách literatury české. K výčtu uvedenému přidávám: »Takli jest každému, jako mně smutnému.« Černý, Herbář, v Norimberce, 1517, na listu 137 b: Piesnička při práci lékařské a strojenie lékařstvie, muož se zpievati tou notu, jako ta světská: Takli jest každému, jako mně smutnému. Č. Zíbrt.
Proč žehnají krk na. sv. Blažeje (3- února). Viz o tomto obřadu Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, Praha, 1889, v rejstříku pod heslem: Blažej. Kuglar ve své knize Katechismus, kde zaznamenal z lidového podání mnoho obyčejů, obřadův a pověr na str. 657, poučuje: »Na den sv. Blažeje dvouma svíč-kama rozsvícenýma uděluje se požehnání krkům lidským. Předně příčina toho jest, aby Bůh na přímluvu téhož svatého biskupa a mučedníka od všeliké bolesti krku uzdravil, jakž ještě za živobytí v Armenii Šebastianským učinil. Za druhé Surius píše, že sv. Blažej v žaláři jedné bohabojný paní, která mu kříž darovala, připověděl, že kdo by ho napotom tak, jak se teď v církvi děje, ctil, požehnáním požehnán bude.«
Č. Zíbrt.
Rehek, pták, prý má od toho ocas jako připálený, že na něm nosí z komína jiskry do té střechy, na které mu někdo vybral hnízdo. (Vysoké nad Jiz.) K. Rón.
|
