str. 189
Třebánský v Hracholuskách stopuje zloděje. Když někdo někoho okrad a ten šel k starýmu Třebán&kýmu, on mu pověděl, kdo je to, ale musel se odříct Pána Boha. Jednou v noci se ztratili koně v Němcích. Ten Němec přišel k Třebáňskýmu, aby mu pověděl, kdo ty koně ukrad. Slíbil, že ráno poví, když pude do stodoly. Šel, ale spát nemoh pro hrůzu. Bylo 11 hodin. Slyšel, že jde v sednici někdo po prahu, sednice se otevřela; na dvoře se potkali s Třeboňským. Třebánský povídá: »Kde jsou koně? Kdo je ukrad!« »Żadnej. Koně vlezli do senníku a zadkama za sebou zavřeli, nyní nemohou odtud.« »Nekřič, on nespí.« »Jdi, roztrhej ho.« »Nemám přej k němu moci.« Tak se rozešli, len šel do sednice, zlej duch šel pryč. Ten vyrazil ze stodoly domu. Když utíkal přes Hracholusky, bylo zrovna 'A12. Doběh. domu a povídá: »Jděte, já nemůžu, hledejte v sennikach.« Koně našli. Třebánskej nedostal nic. Z Hracholusk byli pro semeno v Němcích. Děda seděl za kamny slepej a uměl česky. »Jsme z Hracholusk«. »Tudy jsem já utíkal.« »To se musí odříct Pána Boha, kdo to chce.«, — Ještě je nějakej takovej doktor na Vimberce. Ten doktor ukázal takový zrcadlo, když někdo potřeboval, aby viděl toho zloděje, kam to skoval, co ukrad. Ale musel se ten člověk odříct Pána Boha. Můj táta tam taky šel. Doktor řek: »Já vám ho ukážu, ale musíte se odříct Pána Boha.« On povídá: »Než bych já se ho odřek, to já nechci nic. To kdyby mi někdo ukrad celý stavení a všechno, to já neudělám.« Nějakej Králiček, taky ho okradli. Povídal do smrti, že to žádnýmu neradí. »Co je mi to plátno, že je vím? Hanba mi nedá, abych jim to- řek.« V. Řepa.
Černokněžníci sú malí, čérno oblečení, dobří lidé. Dysi potkał jeden sedlák cernokněžníka, a ten ptá! od sedláka chleba, Dyž mu ho sedlák dał, odběhl, ale už za chvílu přinesl mu kytu masa. No sedlák masa nechtěl;1 tož ho zavedl do jeskyňky a nacpal mu do kapci złata, co enom mohł unést. — Černokněžníci mívajú k svéj obsluze velikánské hady, co na nich jezdíja. Takový černokněžníkem zažehnaný had neublíží nikom, ale běda tom, do by ho postřelil lebo uderil. Had by ho roztrhá! na kuse.
Podle vypravování Anny Žáčkové v Horní Lhotě u Vizovic napsal Jos. Čižmář.
Na Slovensku žertovně vinšují k jmeninám na Škaredou středu. Na Škaredu stredu čili Popelec domrzají ženské s vin-šováním aneb jen straší ženské, že jim přijdou vinšovati, jako by na jejich jméno. Na »Škaredú stredu« se basa, někde pak »maso« (klerici: capina) pochovává. T. Vansová.
Popěvky handrláků ve Vizovicích na Moravě. Chodili s ranci, sbírali hadry, kosti, sklo. Za vlasy ženské i za hadry
|
|
