cukroušky. Odpoledne přijdou ženiši, matka s úsměvem podává ženichovi puěálku a k ní vidličku. Ženich nezkušený nemá, se pustiti do pučálky s ridličkou, nýbrž má poprositi za lžíci, jinak matka i dcerka nají důkaz, že ani pučálku jísti neumí a vysmějí se mu. (Štětina, Český Lid II., str. 193). Dnes vymizela již pučálka z lidového podání československého. Ve $toletí 18. znal ji ještě všude náš venkov, ba i v městech bývala oblíbeným postním jídlem. Eytina z r. 1787, uveřejněná v německém průvodci po Praze, znázorňuje, jak babka »pučál-nice« praží na ulicích pražských hrách v přenosném kotlíku, »pučálku«. Tedy důkaz, že i Pražané více než před 100 lety pochutnávali si na pučálce, z hrachu upravené.. Smutnou vzpomínku na hrachové lusky má městečko Malín u Kutné Hory. Vypravují »Staří letopisové čeští« k roku. 1413, jak někteří horníci šli do Malina na posvícení, tu neděli po sv. Jakubu, a jdouce, zašli tam na lusky. Malínští je vyhnali z hrachového pole. Ti ve zlosti vrátili se do Hory, přivedli několik tisíc horníků, obstoupli Malín a zapálili městečko. Kdo chtěl z plamenů utéci, byl zabit; ti, kdož neutekli, uhořeli. Mnoho paní, panen i mužů zadusilo se ve sklepích. Městečko na dlouhý čas bylo zpustlé... Na hrách a kroupy upomínají rozmanitá pořekadla lidová, jistě všeobecně známá. Z nich vzpomíná Z. Hochova na poučení, aby každý spoléhal sám na sebe a opakoval si znova a znova staročeskou zkušenost: »Brachu, v cizí naději nevař hrachu!« — 4. Martinské rohlíky a martinská husa. (Československý zemědělec, roě. X., čís. 46 (489) dne 16. listopadu 1928). Autorka líčí obyčeje a zvyky lidové na sv. Martina. Podává z památek staročeských návody kuchařské, jak péci pravé, staročeské pečivo martinské a co si staří vyprávěli a jak strojili husu martinskou. — 5. Mikulášské domácí pečivo a mikulášské »šklibky«. Československý zemědělec, roč. X., čís. 48, dne 30. listopadu 1928. Zvyky a obřady mikulášské. Eecepty staročeské, posud nikde neotištěné, na mikulášské pečivo a > šklibky«. Dětem vypravují, že světec Mikuláš zvrhl přede vsí vůz s dárky nachystanými, že kolem vozu jsou »šklibky«. Děti jdou hledat vůz, vymrznou, pak se »šklebí«, odtud »šklibkyj«. Tak nazývají se »cukroušky«, k jejichž pečení tu podán návod. -— 6. Když si ženich netroufá, má-li si vzíti nevěstu selskou nebo městskou. Československý zemědělec. Feuilleton, roč. X. č. 48, dne 30. listopadu 1928. Rozmarný, čtveračivý článek o selském rýmování, jak ženich si vybíral a rozvažoval. — 7. Pečivo »barborky««, dárek dětem při obchůzkách barborskýeh. Československý zemědělec dne 14. prosince 1928. Fakule »barborky«, upravené z prkénka jako cechovní bývalé pochodně, jsou posázeny zavěšenými cukrovinkami, točenkami, rohlíč-