Jablonce nad Jizerou. Tváří obrácena jest k Vysokému, zády ke Sklenařicím. Na podstavci zachováno budoucnosti jméno a příjmení rodáka vysockého Jakuba Nečáska i letopočet r. 1782, kdy památka byla postavena. Týž zbudoval ještě několik jiných soch v okolí Vysokého... Ve století 18. vlivem vlasteneckých kněží byla úcta k patronům českým silně vkořeněna v náboženských citech a projevech lidu venkovského. Dokladem této úcty jest i zde popisovaná památka... Na podstavci vysokém 145 cm, stojí socha světice (133 cm); na čtyřech stranách podstavce zobrazeni jsou dosti dovedně a s uměleckým vkusem čtyři význační patronové čeští. Na průčelí, vedle cesty, směrem k Vysokému, zobrazuje relief barokového rázu stařičkého biskupa v slavnostním úboru. Světec třímá levicí biskupskou berlu. Známá legenda o sv. Vojtěchu vysvětlí, koho neznámý umělec chtěl znázorniti obvyklými atributy světcovými ... Relief na pravé straně podstavce znázorňuje mladého světce. Barokový umělec charakterisoval ho palmou smrti mučednické v levici. Na knize, kterou drží v pravici, stojí kohout. Oba atributy poučují, že tu zobrazen další čelný patron země české, jemuž zasvěcen dnešní velechrám na Hradě pražském, sv. Vít... Na třetím reliefu, obráceném ke Sklenařicím, drží na řetězu pekelnou obludu národní světec český, svatý Prokop ... Na levé straně podstavce zobrazen známým barokovým slohem a ustálenou formou ikonogTafickou, ve válečném odění, oblíbený dědic země české, svatý Václav. Po jeho pravici štít země české s orlicí svatováclavskou, pod jejíž ochranné peruti utíkala se tak často vítězná vojska česká. Kultu svatováclavského týká se asi také socha hlavní na podstavci (povážlivě znesvářená v poslední době neumělou poly-chromií; někteří podle barvy očí, šmolkově natřených, nazývají tuto sochu »modrookou svatou«.) ... Ve skutečnosti nelze si představiti, že by tehdejší umělec, třeba lidový, znázornil touto sochou Pannu Marii bez obvyklých atributů. Netulí se k ní Ježíšek. Srdce její nebodá tu sedm známých mečů. Na klíně nechová syna, sňatého s kříže, ranami posetého... Když pamatoval lidový umělec tak zřetelnou charakteristikou na reliefy se čtyřmi českými patrony, jistě se staral, aby i socha hlavní, vévodící světcům ostatním, byla případně charakteri-sována. Staral se tím, že socha nemá obvyklého pláště mariánského, nýbrž je zahalena závojem, otočeným kolem úboru, závojem, který vždy a všude připomíná mučednickou smrt babičky svatého Václava, často vzývané domácí patronky země české, světice Ludmily... A tedy byla by tato památka z polovice 18. věku, dokladem zbožné úcty tamějšího lidu k svatému Václavu a jeho babičce, sv. Ludmile, jejíž jméno, jako