velmi zachovalého. Znalost těchto písní, ušlechtilých obsahem i nápěvem, povznáší i po stránce hudební, ušlechťuje, potěšuje ducha i mysl.« Mám k autorovi malou otázku, kam se poděl jeho překrásný film o stavění máji na Slovácku, o němž jsem v Českém Lidu s radostí, s pochvalou zaslouženou obšírně psal. — Zíbrt Čeněk, Jesličky a dudy. Výklad, že dudáček je ustálenou a pravidelnou postavou mezi pastýři a darovníky u jesliček. Zdena Hochová-Brožíková; Nápěvy koled československých. Autorka vykládá, jak mohla vzniknouti jihočeská koleda s nápěvem vídeňské odrhovačky »O, du lieber Augustin«. Vídeňský Augustin, známá figurka dobrodružného dudáka, zvěčněná dvěma pomníky ve Vídni a nástěnnou malbou v radničním sklepu ve Vídni, podle pověsti dudal mrtvolám, v jámě naházeným do společného hrobu. Podobne podnapilý dudák v Plzni dudal nebožtíkům. Vídeňská pouliční písnička o dudáku Augustinovi, zdomácnělá i v Čechách, prozrazuje svou melodií původ z muziky dudácké.

Josef Jahoda, Starý student vypravuje. Illustroval Fr. Vrobel. (Svátkova lidová knihovna, svazek 48). V Praze, J. Svátek, 1928, 8°, str. 236. Zajímavé a napínavé líčení studentského života v Německém Brodě v letech osmdesátých, podává Jahoda svojí knížkou. Vyličuje život studentů neohrožených, dobrých vlastenců a nadšenců národních, nebojácných raku-šácké byrokracie. Podává ladný a ucelený kulturní obraz, jak se žilo tehdy v Něm. Brodě vůbec. Doporučuji českému studentstvu. Doporučuji jako vhodnou knihu do rodinné i každé veřejné knihovny.

Jan Vyhlídal, Z hlučínského a hlubčického kraje. V Brně, pořádá Klement Dvořáček, 1927, m, 8°, str. 209.(6). (Lidová knihovna »Dne«, svazek XX.). Z obsahu: Několik slov úvodních. O povaze lidu moravského. Jak Hluěínští dostali šest trhů. Nechtěli »ajzimbánu«. Eůzné: Cypriána Lelka modlitba za vlast. Přísloví o Bohu. Proč přestal lopat (pít)? Viděl strašidlo. »Čarodějník« v Bořutíně. »Nesmím do školy, bo mam mozcry«. Dopis z Darkoviček. Ukáaka pravopisu a slohu. Spravedlnost jest ene v nebi. Kázání. Škola. Spolky. »Paták, česky, talarek (široký).« Kroj. Starší žena: »Ten lud jest věilej hrubě pozdviženy, nechce chodit v staré módě. Já vždycky povědam: Ty roby, co něnoisu kaptarku (bílých čepečků na hlavě), to su takové mulky, nic vert.« Z lidové poesie: Modlitby a písně. Píseň hlučínská k Sedmibolestné Panně Marii. Píseň k Panně Marii Hrabyňské. Píseň k Panně Marii Frýdecké. Dramatické nábožné písně. Příležitostné veršo vánky: Báseň na oslavu posvěcení chrámu Páně v Kravařích. Na počest kardinála Bauera. Při svěcení praporu. Soukenická abeceda. Zlaté »vesele«