Domácí průmysl na Holešovsku.

RUDOLF. JANOVSKÝ,

ředitel Městské spořitelny v Holešově, dlouholetý spolupracovník Českého Lidu.

Východní část okresního hejtmanství holešovského (soudní okresy Holešov a Vizovice) obývána jest Valachy. Kraj jest většinou chudý. Ne nadarmo praví se, že na Valašsku je konec chleba a počátek kamení. Polnosti v horách, na kamenitých stráních většinou, neposkytují obyvatelstvu dostatečné výživy, pročež každoročně z jara část obyvatel odchází do světa za chlebem. Zedníci jdou na práci na Ostravsko a jinam; kdož nejsou řemeslu vyučeni, pracují za nádeníky u staveb, chodí v létě do úrodných krajů »na žna«, na podzim pak »do řep«, kde pracují úkolem »za skrajky«, jež sobě domů povozy odvážejí, aby měli v zimě čím dobytek prikrmovať.

Ti, kdež nemohou do světa, jsouce celý život svůj na lesy odkázáni, pomáhají sobě ode dávna ponejvíce výrobou rozmanitých věcí ze dřeva. Les skytá jim laciný pracovní materiál a jest hlavním zdrojem jejich výživy. Něco dřeva koupí od lesní správy, ostatek podle potřeby z hor odnesou. »Páni majú v hoře dřeva dost, šak jim to neuškodí!«

Zvláštních dílen není. Pracuje se téměř po celý rok před stavením, za nepohody pod kůlnou, hrubými nástroji. Pilka, pantok, sekyra, poříz, nebozez, bednarska skobla (ohnutý poříz) a »strýček« (na strouhání šindele) v rukou našeho Valacha vytvoří dovedné, až jemné, obdivuhodné práce. Nesmí ovšem