jsou zlodějské historky, charakterisující souvěké poměry bez pečnostní. Z politické historie všímal si význačných udalostí (Bartolomejská noc, historie francouzské a anglické). Nábožnost projevuje sběratel v celé řadě rozprávek, kde hříšníci jsou na výstrahu potrestáni. Jinak byl pověrčivý jako pravý syn své doby. Věří v zlého ducha pekelného, jenž v rozmanitých podobách trápí a zkouší lidi. Věří ve věštbu snem, ve snáře. Čteme tu některé zápisy, jež byly zařazeny i do školních čítanek (volání smrti od starce, který se hned před kostlivcem vzpamatuje atd.). Pěkně se čtou výklady o v laštovičkách, pře-zimujících ve vodě. Domněnky o beráncích, kteří v Rusku ze semene rostou jako plod byliny. Překvapuje, jak sběratel zná vojenské názvosloví, třeba zpotvořené a zněmčilé.

Stoletý stařec poučuje, že jen dvakráte za den jídá, časně chodí spát, v máji užívá pro zdraví peluněk, rozmarům, šalvěj, routu u víně.

Cituje celé kusy francouzské. Patrně vedle latinských a německých pramenů čerpal z původních předloh francouzských. Při této příležitosti rozpovídal se o literatuře paskvii-ské, souvěké. Zajímavý jest doklad o pronásledující utkvělé myšlence (halucinace, že lože obklíčeno ohněm), o kolu štěstí,

0 podivných porodech, o draku, O' »velrybu«.

Ježto píše sběratel o Slezsku, o »vosrpoláku« (napodobí polskou.řeč ustrašeného Poláka, stonajícího »na ciprle«), o pobytu Viléma z Rožmberka na dvoře krále polského atd., prozrazuje, že znal souvěkou Polsku, že »s zajímal o Poláky.

V době po třicetileté válce si vysvětlíme zálibu v anekdotách a historkách ze života vojanského, soldatského, s jasem

1 stínem, černě zabarveným.'

Vtipně dokazuje, že Čech a Němec starost zapije, Francouz odzpívá, Španěl odpláče a Vlach se z ní vysměje.

Rozmarný vtip zapisuje, jak si služebník popletl svatého Davida s řezníkem Davidem, k němuž byl poslán pro drštky a v kostele, kdy kazatel v horlivosti ponžil řečnické otázky: »Co praví David?«, vykřikl, že již drštky prodal.

Roztomilé jsou rozprávky ze života řemeslnického (kožiš-ník, řezník, ovčák, zahradník, plavec, pastýř, rybář, ptáčník, hrobník atd.) Celá řada anekdot o myslivcích pobaví i poučí.

~K dokladům známé látky (opat král), ktarou probírám důkladně v knize svojí, právě vydané o Hagadě (otázky: Jak jest daleko z nebe na zem? Jak by se šacoval král francouzský při prodeji? Co si mysliti bude opat?) přibývá nový, neznámý doklad staročeský!

Zábavné jsou také kusy o žertech a vtipech šašků na dvo-