rech panských. Zvláštní pozornost věnoval sběratel Ferdinandu I. a Ferdinandu III. (při tom vzpomínky na Heřmana hraběte Černína z Chudenic).

Známá povídačka o lháři, který viděl lišku jako vůl velikou, jak se veliký vůl po hrozbě o trestu utopením zmenšoval, až ta zveličená liška byla prohlášena za lišku obyčejnou, opakuje se ve variantu, podaném živě a řečí lidovou. Rovněž historka o zločinci, který před popravou ukousl matce, která. ho v dětství podporovala v krádeži, ucho, ja známa ze školních čítanek. Stejně jako rozprávka o umírajícím sedláku, který dal hledati lenivým synům poklad na vinici nepěstované. Důvtipně opakuje se výzva chlubiči: Tady je Rhodus (»Eodíz«), tady skákej (Hic Rhodus, hic salta!). Poutavě vylíčen podle klasického vzoru původ kohouta, zakletého od Marse, jemuž překážel v lásce s Venuší. Rovněž jako známá anekdota o kohoutovi, budícím děvečky atd., atd.

Tento úvod s dostatek vysvětlí, proč sbírku tak zajímavou, látku tak bohatou a doplňující posavadní doklady a varianty známé, přetiskuji jako neznámý posavad a nevyužitý příspěvek ke studiu lidových anekdot, rozprávek, pověstí a průpovídek. Vyhrazuji si, že v pramenech této sbírky podám pak rozbor a popis obšírnější s příslušnými odkazy a srovnávacím materiálem i s dohady, odkud sběratel odevšad čerpal, z literatury cizí i staročeské. Zatím podávám přetisk záznamů ve sbírce, s malými jen, nutnými změnami.

Letha 1670, 19. máje jeden raddní pan v Šrospurku (Štras-purku), sice dobrý a pobožný člověk, pro smrt své manželky, do veliké melancholie upadl a sobě sám hrdlo podřezal.

Letha 1671, 27. máje, jeden mozkvanský rebbelant, utracen jest, mezi dva trámy položen, ramena, kolena a hlavu jedno po druhém odsekáno jest.

Leta Páně 567 v sedmém roku panování císaře Mauritia, tak silně se řeka Tiber rozdvodnila, až se v mnohých místech přes zdi městské byla lila, naosž povstala veliká drahota, a náhla morní rána, množství lidu uchvátila, an se zdálo, jako by se všichni živlové na zkázu města Ěíma spolu zpřísahali, nebo když voda opadla, zůstalo netoliko mnoho neřádu v polích ležeti, ale i blízko města jeden veliký utopený d r a k zůstal, odkudž povstal veliký smrad, povětří se nakazilo a množství tisícův lidu na morní ránu pomřelo. Mezi nimiž i papež Pela-gius život dokonal. Toho času kdokoliv kejchl, ihned upadl