a umřel, až potomně to pozdravení kejchajícímu, totiž Salus aneb Pozdrav tě Pán Bůh dávali, což až possčvad v obyčeji jest, tak morní rána přestala.*) -

Jeden udatný vo janský nejvyšší (oberst), jménem Kundrat, sice kratochvilný kavalír, když jednoho času, u přítomnosti císaře Maximiliana, s jinými vojanskými oficiři v karty hrál, a císař v myšlení po paláci sem i tam se procházel, stalo se, že v kartách tři krále do ruky dostal, myslil, jak by svým kamarádům nějaký kousek učinil i řekl: »Hej, hej páni čtyry králové, zdali nevyhrají, všeho, co stojí.« Ačkoliv podstatná summa stála, to slyše císař, přistoupil k němu taky, aby takovou kartu viděl, poněvadž všichni jemu za vyhranou dávali, i vyhodil na stůl tři krále a císaře za sukni držíc, řekl: »Teď mám Čtvrtého,« tak psníze k sobě stáhl a čemuž- se císař zasmáti musel.

Sedlák nějaký svou ženu pro její hubu velice ubil, ona pak jemu, aby se za to vymstila, ihned prostředek vynalezla, šla k svému dědičnému pánu, kterýž tuze na podagru stonal, litovala jej a mluvila k němu: »Ach můj jmilý pane, vaší nemoci jest mně srdečně líto, a já jistě vím, že by vám muž od ní spomohl, kdyby jen chtěl, než on jest svým kunstem tak závislivý, že se v tom žádnému nevyjeví, leč k tomu mocně, byť i kyjem bylo, donucen bývá; než prosím vás mně v tom nepronášejte, sice bych s ním utěšené hodiny neměla.« Pročež pán ji od sebe propustíc, hned k sedláku poslal a prositi dal, aby jemu spomohl; sedlák pak, ačkoliv se, jak nejlépe mohl, vymlouval, že tomu nic nerozumí, nijakž se však vymluviti nemohl, nýbrž že může a musí pánu spomoci, až i naposledy, když se k žádnému doktorství rozuměti neehtěl, hrozně kyjován byl, tak že naposledy pro velikou bolest, připověděl to, čehož neuměl učiniti a pánu spomocti. Když tehdy sedlák domu s modřinami přišel, ptal se za raddu své ženy, svou příhodu jí žalujíc, kterak by pánu mohl spomocti, ona pak ukázala mu některé byliny, čímž by mohl pána zmejti, což on učinil, a na takovou bylin-skou lázeň pán ozdravěl, a sedlák tudy na slovo vzat i jiným lidem spomáhal a tudy šťastně ubitím lékařem se stal.

Když leta 1601 měsíce dubna, mistr popravní v Eegeu-špurku (Ěeznu) umřel, ohlásili se na jeho místo jiní tři popravní mistři, chtě jí c jeho službu dostati. Oznámeno jim bylo, že tři zločinci, ježto život propadli, tu se nachází, na nichž který svůj mistrovský kus provede, a nejlépe obstojí, že službu