dostatí má. První tehdy z nich tomu jednomu zločinci oprátkou okolo krku kroužek udělal a v stínaní práve skrze kroužek trafil. Druhý mistr druhému zločinci dvě nitě hrubé při sobě «okolo krku uvázal a ránu právě mezi ně udělal, niti pak žádné nerozřezal. Tu každý čekal na průbu třatího mistra, zdali on taky třetímu zločinci nějaké znamení okolo krku učiní, neb se každý domníval, že prohraje, ano sám týž mistr pravil, kterak pak já s třetím zločincem učiním, což jeden každý žádosti v byl viděti, obzvláštně ty dva mistři, co by učinil, tu že mu přihlíželi, on pak v rychlosti tak silnou a mírnou ránu udělal, že tomu zločinci, i těm obou mistrům jednou ranou hlavy sťal a tak svůj mistrovský kus ukázal.

Císař Ludvík, nazvaný Bavorčan, dal leta 1337. jednoho zemana sice Šumburgku řečeného i čtyřmi pacholky jeho pro zrušení zemského pokoje chytiti, a do Mnichova přivédsti a k smrti odsouditi. Když pak na popravní místo přišli, prosil rychtáře za dovolení, aby své pacholky každého na sto stře-vícův vzdálí od sebe postaviti mohl, a na něm aby stínání začato bylo s tou vejminkou, ke kterému by on pacholku po stětí přiběhl, aby tomu život darován byl. Což když dovoleno bylo, on své pacholky stavěl, a vždy jemu, který milejší byl, blíž sebe postavil, sám za nima zadní zůstanouc. Na učiněnou pří-poveď vesele klekl a se stíti dal, ale ihned se schopil a tak bez hlavy mimo všech svých pacholkův, vyběhnouc teprva upadl, ačkoliv se pak rychtář toho nijakž nenadal a toho se užasl, nic však těm pacholkům učiniti nedal, nýbrž tu věc před císaře přednesl a toho dosáhl, že pacholkům životy darovány byly.

Když jednou císař Julius, pán přívětivý a dobrotivý, u Polliona za hosta seděl, přihodilo se, že jeden ze služebníkův Pollionových jednu nákladnou křišťálovou sklenici rozrazil, načež Pollion poručil toho služebníka lampredům (rybám) k sežrání předhoditi. To když to ten služebník uslyšel, ihned padl k nohám císaři, a prosil, aby jeho pána k tomu přivedl, a on aby ne tak, ale nějakým jiným spůsobem usmrcen byl. tehdy císař smiloval se nad ubohým služebníkem, poručil Poli1'ono vi netoliko jej propustiti, ale ihned sám vstal, a vezmouc hůlku, všechny ty křišťálové sklenice roztloukl a lampredům vhoditi poručil tak. aby budoucně tyranský Pollion žádné příčiny neměl, pro takový skutek jiného služebníka dáti tak nemilosrdně usmrtiti. Dobře tento císař uvážil, že rozumný člověk daloko víceji vážiti má, nežli všechny nákladné nádoby, které se na zemi dostati mohou.

Kupec nějaký v jednom městě v Hollandu, dostal tvrdošijnou manželku, která ráda poroučela, ale dokonce nic neposlechla a svému muži příkořenství spůsobila. Poslední příle-