žitost toho príčina byla, skrze niž moudrá a cnostnější učiněna byla, jednoho večera tak se tuze se svým mužem vadila, až zlostí jsouc rozpálena ze dveří mocně běžeti chtěla, muž pak obávajíc se, aby mu snad do studnice nevyskočila, nechtěl ji ven pustiti, nýbrž aby ven nemohla, i klíč ze dveří vzal, ona pak jako smyslu zbavena, okno otevrouc, na ulici vyskočila a k jednomu z jeho přátel běžela, kdež muže svého divnými barvami, jak takových kvítků obyčej bývá, rozmalovala. Na ráno potkal se muž s otcem jejím, ale ani muž o ženě ani otec

0 své dceři nic neříkal, naposledy otec nemoha se dále ji zdrzeti, ptal se zetě svého, zdali svou ženu zase spátkem jmíti nechce; on odpověděl, ona musí tam oknem, s kterého vyskočila, zase tam vjíti, jinače ji více nepřijmu. Otec domů se nevrátíc, dceru z toho trestal, její provinění před oči jí předstíral, a pravil, že dokonce zase k svému muži jíti musí. Ona pak po mnoho sein

1 tam chození prohlásila se, že sice k němu půjde, a pokojně živa bude, ale oknem že nepoleze. Muž pak k jinému spůsobu nijakž přistoupiti nechtěl, tu ona jsoucí porovnání, a hospodářských věcí žádostivá, ač s nechutí namluviti si dala, a zase oknem domů vlezla, čímž otec i muž dobře spokojen byl, potom ve vinšovaným pokoji spolu živi byli.

V E-egenšpurku (Seznu) muž nějaký, velikou a nákladnou knihu z kostela ukradl, za kterou jednoho koně vyhandloval, a s radostí domů přivedl, chválil se svěj ženě, kterak znamenitý tauš (výměnu) udělal, že za jednu knihu koně vyhandloval, ale jí se ten tauš nic nelíbil, neb mu pravila: »Muži, přála bych, aby ste se byli té kostelní knihy nikdá nedotekli,« ale on vysmál se jí, a po nějaké chvíli šel do marštale, aby otřel koně, od kteréhož nenadále tak nebezpečně uhozený byl, že jej mrtvého z marštale vynésti museli.

Když leta 1599 Krištof kníže Virtmberský do Vlach přijel a za některý čas v Benátkách se zdržel, žádal viděti poklad, který se v kostele svatého Marka schovaný drží, i ukázány jsou mu následující věci: první dva veliké fasované jednorožcové rohy, jeden byl barvy přičervenalé a druhý přižlutlé, z nichž to on prášku nastrouhal; druhý dva kameny karbunkuly, každý tak veliký jako jedno vejce; třetí, ještě jiné čtyry karbunkuly nerezané, něco menší nežli prvnější dva; čtvrtý, knížecí klobouček z červenýho aksamitu zlatem a drahým kamením okrášlený a velikých peněz hodný; 5. dvanácte zlatých královských korun, drahým kamením okrášlených; šesté dvanácte pektoralův neb náprsníkův perlami a kamením vykládaných; sedmý jaden veliký draze šacovaný diamant; osmý velikou nádobu z turkusu řezanou drahým kamením vyloženou velmi drahé ceny.