na něho dotírají, poněvadž on toho hosta sebou vzal a tudy jednomu mordu překazil. Potom jej napomínal, aby se od zby-tečnýho jídla a pití varoval, a ranního1 dne k zpovědi svätej připravil, též aby svým tovaryšům, jak se s ním vedlo, oznámil a jich napomenul, aby od Boha prázdného přísahání, zlořečení, žraní a pití přestali, aby na ně opravdový hněv Boží nedokročil, a na to se ztratil tak, že žádný nevěděl, kde se poděl, též se nebál, pokud ten muž u něho byl, ale jakž odešel, přistoupili dva muži přes něj k stolu a pravili, aby pil, když pak on nechtěl, tehdy jej šťouchali a štípali, že za několik dní znamení viděti bylo. V tom kohout kokrhal i stal se šust a hned zmizelo všecko, konvice i sklenice. Zeman pak s křikem pospíšil ke dveřím. To slyšíc otec, světlo rozsvítiti poručil a nalezl syna ve dveřích ležeti... Naráno šel syn k zpovědi a přijímání, k faráři. Potom třetího dne oznamoval domácím i svým kamarádům všechen příběh i co jemu ten muž poručil, ale oni to za smích měli a posmívali se jemu.

Když jeden havíř umříti maje, samotný ležel, přišel k němu ďábel v dlouhým kožiše a pravil, že jest k němu poslán, aby se jemu svých hříchův vyznal, že on takové zaznamenati a přsd soud Boží nésti, musí, i řekl ten nebohý havíř, který nepochybně za zdravého života Pána Boha na paměti měl, jakž to mnohý havíři činí: »Píše Genesis: 3: Semeno ženy potře hlavu hada!« Jakž to ten černý luňák uslyšely hodil od sebe péro, papír, a nechtěl psáti, nýbrž po sobě nevypravitedlnýho smradu zane-chajíc, zmizel. Havíř pak tiše a pokojně život dokonal.

Za pravdivou věc jsem slyšel od muže jednoho, který toho tuze potvrzoval, ža se v Švejcařích leta 1626 dvě děvečky u jednoho sedláka sloužíc namluvily nepochybně z vnutknutí ďábelského, který kde jen může, k zlému pomáhá, že chtí všecko obilí vůkol pokaziti, o čemž když se nočně radily, pacholek v nejbližší komoře leže, je vyslechl, to sedlákovi pověděl. Sedlák pak poručil jemu, aby, kdyby ony takové ďábelské čáry provésti chtěly, on jim tu vodu vzal a na ně vylil. Když pak on to učinil, ihned se spolu jako led pro velikou zimu zrostly, ani se hnouti ani mluviti nemohly, jen oči v hlavě převracovaiy. Již pak nechť jest tomu tak, aneb ne, předce však tuto představeno jest, že vždycky více lidí v světě se nachází, kteří se spíšejí k zlému nežli dobrému navésti dají.

Jeden kupec z Mohuče na cestu se odebral a dlouho se nenavrátil. Kat pak v témž městě, jsouce člověk nešlechetný, myslil, jak by kupcovy peníze dostati mohl, i dal se v domě toho kupce zavříti a v noci zamordoval jeho paní, dceru a děvečku a všechno co peněz hodno bylo, pobral. Kupec domů při-jeda, tu věc před práva přednesl, čehož kat doslejchaje, řekl