ktoré Vulkánoví hrubě příznivé bylo, aby tohoto nenáležitého obecenství si nevšímalo, postavil Mars svého pacholíka, jemuž »kohout« říkali, za vrátného, al-3 kohout usnul a slunce zmer-kujíc ty heble, ukázalo to Vulkanovi. Taková lenost a ne-dbanlivost pacholíkova zamrzela Marsa tuze, tak že jej hned v jeden tvor, téhož jména proměnil, odkudž posavad kohout, jak jen nejmenší světlost od slunce vidí se ukazovati, na svou předešlou ospanlivost a nedbalost vzpomíná a skrze své ko-krhání Marsa vystříhati chce, aby se před svým nepřítelem a zrádcem sluncem hledě, uvaroval.

Všem vůbec povědomo jest, že vlaštoviěky na zimu svůj byt opouští, hospodáři hřbet ukáží a pryč letí. Kam by pak tito nevděčný hostí svou cestu vzaly, slušná otázka jest; jak nám každý rok skušenost svědčí, letí vlaštovičky v houfu k moři, bahnům a jiným řekám, do nichž padají a potunou, zůstanouc bez jídla, bez dýchání a jedinkého znamení živosti, na dně ležeti, aniž se hejbají, leč od vody mocně odstrčeny bývají, až z jara, když voda něco od studenosti osvobozena jest, tehdáž začíná se v nich zase živost, pročež oni k břehu se dostana, pomalu se zahřívají a když jim peří uschne, odtud pryč letí. To vskutku a pravdivě od rybářů shledáno jest, kteříž zimního času s rybami množství vlaštoviček vytáhli, ješto vedle zevnitřního zdání dokonce mrtvé jsou, když pak se do teplé světnice přinesou a chvilku ležeti nechají, ihned obživnou, ssm i tam lítají, ale nedlouho, nýbrž zase umrou a stále mrtvé zůstanou, poněvadž proti svému přirození ne včas obživly, to jest jistě podivný skutek přirození a mohou učení nad tím spekulí-rovati, kterak to býti může, aby dokonalý tvor, jakáž jest vla-šťovička, bez dýchání větru, bez hejbání srdce a jiných živ-nostných oučinkův živa býti, až tak mnoho měsícův ducha zdržeti může, jsouce podle nátury v povětří splozena a v létě ani jedné hodiny bez povětří býti nemůže.

Svobodný pán z Herberštejna v své Mozkevské historii, též Skaliger ve svých cvičeních, Cardaaus a jiní vypravují divný způsob o beraních, který se ne, jak sice obyčej přirozený jest, z vov<8c rodí, nýbrž ze země jako jiný byliny rostou: v Tatařích... seje se do země jedno semeno, melounovému aneb vokurkovému semenu podobné, z něhož vychází jedna rostlina, již oni boranci nazývají, beranu podobné, stopka jeho roste upřímo ze země a jde beránkovi do břicha, ten pak beránek, jak jen růsti počne, jí všecky byliny, jenž okolo něho rostou a on je dosáhnouti může a tak ho přibývá, když pak žádné pastvy nemá a okolo sebe, poněvadž na stopce přirostlý jest, nic dosáhnouti nemůže, aneb že se naschvále okolo něho tráva vytrhá, tehdy uschne a umře, maso jeho jest přetvrdé