a jest maso jako z chuti raka, má kůži, vlnu, nohy, hlavu, uši, jest asi na tři střevíce, aneb piil lokte zvejší, z kůže jeho dělávají sobě obyvatelé těch míst čepice.

Když jednoho času král francký a englický s mocným vojskem do Normandie proti sobě vtrhli a téměř se již bíti měli, přivedli někteří francouzští hejtmane, rozvážíce té války tak nebezpečné skončení, k tomu, že oba dva králové, před bitvou sami osobně se smluvili, že skrze ten prostředek celý rozbroj bez meče, bitvy a žalostivého krve prolití měl složen býti. Co se stalo, obě strany se svolily, aby schůzka obouch králův, však v celém kurysu (odění), v jedné staré kapli, kteréž mezi dvojím ležením stála, držána. byla. V tom když se obadva mocní potentátové tam smluvili, mezi tím taky z obojí strany kvardie (stráž) před kapiou držána byla a jak brzo ta kyselost spokojena a ten spůsob oznámen, aby z obojí strany lid vojanský do ležení veden byl, štilštondt (příměří) učinili, až druhého dne dotčený pokoj obouch pánův zjevně s náležitou uctivostí vyhlášen a provolán bude. Toto žádostivé srovnání nelíbilo se rušiteli pokoje, právě v tom, když již oba králové z nepřítel přátelé učiněni byli, a každý se z nich k svému vojsku obrátiti chtěl, veliký hrozný had, v kterémť to spůsobu, také prve pokoj mezi lidmi a Bohem nastojte zrušil, z jedné díry v kapli' vyskočil, kterýž s velikým syčením právě nepřátelsky na oba krále pospíchal. Což když -obadva páni spatřili, ačkoliv se té žížalky nelekli, však předce, aby se před tím hadem ostříhati mohli, vytrhl každý meč svůj s pošvy a nechtěl mu žádný v takovém spůsobu věřiti, ale pospíchali obadva z kaple s dobytou zbraní. Kdyžto je kvardie spatřili, kteříž o hadu nic nevěděli a na nic jiného mysliti nemiohli, než že obadva páni mezi tím rozmlouváním do bitvy se dali, obstoupila každá strana pána svého s dobytou zbraní, nejinač než jako by lermo útok býti mělo. Když to všechno lid vojanský, jenž z obojí strany v šlachtordunku (v šiku válečném) proti sobě stáli, spatřili, hned lermq troubili a bubnovali, tu se stala velmi krvavé bitva, nic nedbajíce, že z obojí strany králové zapovídali, prosili a plakali, však nic méně obojí vojsko, tak ukrutně do sebe se dalo, že mnoho tisíc zbitých na place zůstalo a nic dříve, až skrze tmavou noc od sebe se odebrali, tuto krvavou lázeň, ten milovník škody a rušitel pokoje z Božího dopuštění skrz-3 hada, svým způsobem a uměním uměl sprakticírovati a svésti.

Píše Fierovanta o jednom v městě Messana v království sicilském stoletým starci, kterýž to jsa ode mně, (jsou slova téhož Fierovanti) k obědu dožádaný, přišel a sedna za stůl pokrmův některých střídmě požíval, však těch toliko, které