str. 260
sám sebou přinesl, dokládajíc přitom toto: dvakrát toliko za den jídám, a časně na odpočinutí chodím, každého roku měsíce máje vezmu tři špice peluňky, tři rozmaríny, tři šalvěje, tři vlaské routy, to 24 hodiny u víně v koflíku močiti nechám, potom vypiji a to pořád každýho jitra 15 aneb 20 krát dělám, a nyní mi se ten čas za tisíc let dlouhý býti zdá, dokud máj nepřijde, abych to zase užívati mohl, té naděje, že zase potom celý rok v dobrém zdraví strávím.
Král Cyrus svému synu poručil, aby jej ihned, jak skona, do země zahrabati dal, poněvadž nic spasitedlnějšího není, jako s tou smíšenou býti, lidé pak při hrobu jeho aby se s ním radovali, poněvadž on nyní v městě bezpečném se nacházeti a potom nic zlého netrpěti bude, jakož pak taky při prvním ustanovení Božím, zůstaveno bude: Země jsi a v zem se obrátíš, na to nemá dokonce žádný žádného privilegium a obdarování, jakož sice na tomto sivětě knížata, hrabata a páni před jinými, jenž takového stavu nejsou, nějakou přednost a vej-skok mají, ne tak se tuto děje, ale všem lidem uloženo jest jednou umříti a protož smrt se taky nazývá určitý dům všech živých.
Arras město, když od Francouzův oblehnuto bylo, Špa-nělové na potupu Francouzům, jednu tabulku na brámi vyvěsili, na kteréžto kočka a myš německá namalována byla, s tímto nápisem: ... (Francouzský vtip, hříčka slovní, přirovnávající dobytí Arrasu od Francouzů k chycení myši od kočky), čehož sobě Francouzové málo všímajíce, předce se potom nad Arras městem zmocnili a na místě předešlého nápisu napsati jsou dali ... Pročež mnohem lépeji jest takových daremnie na straně zanechati a tak dvojí pokutu na sebe nepřivo-zovati. Poněvadž pak začastý v městech a krajinách takový paskvilanti se nacházejí, kteří mimo poručení svých principálův sem tam je roztrušují, potom pak takový vejstupek neb šibalství celým krajinám a městům se připisují, pročež jest zapotřebí po takovém člověku pilně se ptáti a činy jeho neschvalovati, nýbrž ku příkladu jiným strestati, a když takové paskvily mezi lidi se dostanou, ty zbraňovati tak, aby nepříteli tím se srozumění dalo, že se nad tím žádný zalíbení nenese.
Letha 1315, byla tak hrozná drahota a hlad v království polském v zemi pruské a Litvanii a jiných okolo mezujících krajinách, kterážto zlost tak hrubě se zmocnila, že lidé houfy hynuli, mnozí mrtvé z hrobův vytahovali, oběšené s šibenic strhovali a nimi se nasycovali, někteří rodičové své vlast ti děti žrali, tak že tehdáž hrozná věc byla, na to veliký a hrozaý mor následoval, všudy se rozlítil a téměř přes celý svět pro