šel, a jak to hodnověrný spisovatelé vypisují, skoro na polovici lidu sklidil, tak že obzvláštně v Polsku, Prusii, Litvami a Pumřích (Pomořanech) velmi na mále lidu bylo.

Mezi jinými ctnostmi jednoho každého pána a knížete, slavně i také vysoce se schvaluje, když on totižto všechno to, cožkolivěk jedenkráte někomu slíbil a připověděl, silně a neomylně drží a splní tak, jakž jest někdy onen Filip landtkrabě v Hesu slavné paměti, říkaje, obyčej míval: Kníže přej po tom samém, totižto splněním slibův svých, v zachovávaní země své, cest bezpečných a z dobré mince nejlépe se poznati může. Taková stará a stálá víra schvaluje se obzvláštně při národu německém, ano i u nás Čechův, že co koliv jednou řekli a slíbili, to také v skutku splnili, ale naproti tomu zlé činí ti, kteří s odpornou stranou svou jednou učiněné narovnání a náležitě přísahou, podpisem ruky i pečetí utvrzené traktaty beze vší sobě dané příčiny a dříve ji nežli ten... determinovaný čas vyjde, ruší a v nic přivádí a na tu stranu sobě odpornou mimo vši naději rychle připadají, tak že celý svět, nercili o takových hanebně a potupně mluviti, ale ani více jakožto fortelným podvodníkům nevěřiti, slušnou příčinu má, nýbrž Pán Bůh všemohoucí, takového skutku bez pomsty nenechává, ale ty křivopřísežníky, v brzkém času tresce a pokutuje a místo nich s fortelem domnělého, nad nepřítelem svítězení, těžkou a žalostivou porážkou navštěvuje, jakž se o tom dosti v starých i nových příbězích světských a historiích čte a nachází, o nichž tuto z jistých příčin žádná zmínka činiti se nechce — slušná tehdy a chvalitebná věc jest, aby se ty a takové, jednou zavržené smlouvy silně držely a nikdy nerušily leč, že by snad někdo v traktatích zavřených, chytře a fortelně podveden byl, avšak ani tehdáž takové zrušení pokoje, záslušně »3 neuznává, poněvadž v takových příbězích, moudře a opatrně chovati se máme, nic méně však snázeji se takové zrušení pokoje, když se stane skrz zjevné vyhlášení, vymluviti dá, nežli to, kteréž se stane beze vší sobě dané příčiny. Poslyšte, prosím, co Livius (lib. 6.) praví, když se víra nezdržuje, nýbrž ruší a protrhuje, že také všelijaké tovaryství a přátelství mezi lidmi hyne a pryč zahnáno bývá ... Nejmoudřejší král Šalamoun praví, že nesluší na kníže ústa lživá. Z té příčiny sám Bůh všemohoucí i křesťany pro zrušení s Turkem, ačkoliv božským i křesťanským nepřítelem, učiněné smlouvy trestati jest ráčil. Z čehož se poznati může, že Pán Bůh všemohoucí, dokonce žádného1 zalíbení nad takovou nevěrou a podvodem nemá, a ačkoliv ani synové izrahelský, proti zapovědí božské, s pohany pokoj a smlouvu učinili, pročež jsou taky přísně a těžce trestaní byli, nie méně, hle, neráčil jest tomu chtíti, aniž poručiti týmž sy-