živi, chuti své by nepotratili. Nechtěli pak svého arcilékaře poslouchati... jedli z ... zapověděného pokrmu ... Druhé skrze jedení jablka hltavost a příčinu k smrti, to jest všelijaké nemoci pohltili, a tak z jednoho jablka všecko zlé, čehož zakusili masa hltaví synové izrahelští, když jim manna v chřtánu přesedala, s křepelčím pak masem mnoho nemoci sežrali...

Jeden zlotřilý člověk, kterýž věda o jednom knězi, že má a u sebe nosí mnoho dukátů a právě, když týž kněz jednoho času od kupce v jednom krámě ornát kupoval, on též přisevší k tomu, prosil kněze, aby mu taky pomohl koupiti, pro bratra jeho, který taky knězem jest ornát a pravíce, že právě a v té vejší jest ten ornát, který na sobě ten kněz měl, opravujíc, spěšně do kapsy sáhl, ty dukáty jemu vzal a utíkal. Kněz za ním křičel: »Držte zloděje, vzal mi z kapsy peníze,« a zloděj před před ním utíkajíc křičel: »Držte kněze, zbláznil se« a kupec za knězem šel: »Kněze, zaplať mně ornát.« A tak zloděj maje nejrychlejší nohy, utekl a kněz ornát zase nezaplacený vrátiti musel a o své dukáty ubohý, tak nenadále přišel.

Byl jeden velmi kiinstovní zloděj, ten vida, že bude v jednom městě jarmark, vyjednal sobě li'beraj na 5. čeládky, a sám též dobře se ošatil a základ (záruku) za půjčku nechal. Á tam na ten jarmark se dostal a když se semotam dobře procházel a k večeru se schylovalo, tu do hospody, kde nejlepší a najbohatší kupci byli, v ní též nocleh vzal. Ale sotva namluvíce hospodáře, ňáké malé místo, pošlíce služebníky své pryč, dostal. Ti pak kupci, vida jej tak šatného, aby též s nimi večeřel, hospodáři napověděli, což se stalo a když přišel, jemu místo přední za stolem pustiti chtěli, ale on nijaký nechtěl, než co nejnížeji se posadil a kdy mu při jídle připíjeli, se ptali a za odpuštění žádali, kdož jest, aby věděli a jeho dále, jak na něho náleží, uctiti mohli. Dal jest za odpověď, že jest jeden největší zloděj, čemuž se oni smáli, ale on to potvrdil a kterak krade, ukázal a ten každý koflík po splnění (dopití) do kapsy vundal a již mnoho jich naschovával a když dál a dál při rouši (opilství) a veselí byli, on. a toho největšího koflíku, aby mohl za Jeho Milosti zdraví připíti, požádal a jako by mu se něco hatilo a zažíti nemohl, s ním ke dveřům, a již tma a noc byla, se ztratil, kteříž po něm jsouce již zpilí, běželi, ala, kdo ví, kde se poděl a potom přešatíce se (přestrojiv se) poznán býti nemohl a tak ti kupci, kteří jeho k té večeři požádali, sami hospodári to vše i ty koflíky zaplatiti museli a k tomu od téhož města a pánův přidržáni byli.

Byl jeden cnostný Vosrpolák a vždycky na ciprle (kuřátka, dnu) stonal a ležel a neměl toliko než jednoho služebníka a kuchařku v domě a když jednoho času služebníka za potřebou