pryč poslal a též kuchařka na rynk potřeby kupovati odešla, tu jeden vejborný zloděj, měvší dávno onšlok (zálusk) a vy-skoumavše to, že on sám doma leží, drahý sobolový kožich, který v světnici zavěšen byl, přišel a so v domě sem i tam pro cházel, načež slyše Polák, řekl: »A kdož to tam bouří,« odpověděl: »Ego, ego,« to jest: já já. Ä on zase řekl: »Snad něco ukradnouti hledáš?« A ten týmž zavřel: »Poněvadž .mně za zloděje máš,« hned uhlídal a vkročil do světnice, kožich sobolový zavěšený vzal, pryč odešel a více se nenavrátil.

Čte se, že jeden Satyrus zimou přinucen byl (postava jeho do pupku života člověčí, ostatek těla kozí a velmi žvavý a mluvný), vyšel z lesu, kde přebývají, do otrhané chalupy nějakého sedláčka, kterýž ho pojal s ochotností a posadil se s ním u pece. V tom, jak jsou jísti počali, jsouce divoký a všetečný, hledělbez přestání na svého hospodáře1, aby vyzvěděl, jaký by byli jeho posunkové. I uzřev, že by sobě ruce ohříl, potom kdy se posadili od té pgce za stůl, opět Satyrus jeho se optal, proč by foukal, odpověděl sedlák: »Abych sobě polívku vychladil,« i řekl Satyrus: »Tehdy já rozumím, v tvých jedněch ústech dvojí vítr, horký i studený, protož já nechci více s takovým po-tvorným zvířetem, jako jsi ty, žádného míti tovaryství,« a vstav od stolu, šel zase na poušť a raději sobě volil, v lesích a horách obývati, než u tak potvorného zvířete hospodu míti. Tato historia ukazuje, abychom se takových lidí a zvířat, kteří v jedněch ústech, neb na jazyku, pravdu i lež jako na obrtlíku .mají, se vší pilnosti vystříhali.

Byl nějaký študent z koleje, který v světě umění filozoí-ském žádnému napřed nic nedal, ale když mezi lidi prostě přišsl, byl jako ona sova, které se jiný ptáci báli a hrozili, teri maje odjeti domu pro nenadálou smrt pana otce svého, koupil sobě na cestu nový boty, z níž jedna byla velmi teskná, tak že mu nohu tlačila, a druhá pak nad míru prostranná, a jsouc proto štrafován, proč jest se dal ševci oškrabati, poněvadž jest tak vysoce učený, dal za odpověď, že toho sám. švec velice litoval, že tak nerovný pár bot udělal, k tomu, že jest se přísahal, že ta široká bota je z jakési kůže, která, když ji málo na noze ponosi, skrčí se a ta druhá pak, že JQst tak % měkké Mže, že se ve dvouch dnech jako i druhá roztrhne.

Byl jeden prokurátor (advokát), který připověděl druhému, jestli mu chce zaplatiti, že ho naučí rethorice (řečnictví). Slíbil mu naučiti ho, že mu zaplatí, a když se jí od něho naučil, nechtěl mu zaplatiti, pročež mistr jeho, obeslal jej před právo. Učedlník spoléhaje se na svou sofistiku a fortel (chytrost), tázal se ho, na čem záleží rethorika, odpověděl mistr, že na tom, kdyby chtěl někoho na něco navésti a namluviti, aby navedl