a namluvil. Dí k němu učedlník: »Jestli že tehdy já na to jsouce naveden, abych nic nedával, že mně k tomu naučil, nedám nic, proto že při svou vyhrám; pakliť je na to navedu a nenamluvím, aniž taky co dám, neboť jsem ji očitě dobře od tebe se naučiti nemohl, protož udělal by lépeji, aby si od předsevzetí svého upustil a mně záplaty nevinil,« ale mistr obrátě ten argument a důvod na něj spátkem, dí takto: »Anobrž navedešli na to soudce, musíš mně zaplatiti, nebo s© tomu ode mně naučil; nenavedeš-li, předce mně musíš zaplatiti, proto že ne-vyhráš, a tak čiň, co čiň, předce mi zaplatiti nrasíš,« a tak se stalo.

Jeďsn voják přišel k zpovědi a odpovídal se, a mezi jinším pravil, že jest koně ukradl, který byl koupen za 19 tolarů, ale že stál za 20. I řekl kněz: »Zle jsi učinil, aby jsi aspoň ten tolar byl tu nechal a jej doplatil.« Odpověděl on: »A já hned raděj panu páterovi dám,« který on přijavši, ihned mu rozhřešení dal, on pak vyjda hned z kostela, šel na faru a koně vzal z mar -stale knězi, jenž koupen byl za 19 tolarů, pravíc kuchařce, že jej zcela zouplna zaplatil, aby mu koně vydali, a vzavši odjel.

Zpovídajíce se též jeden lehkovážný člověk knězi, kleče u něho, z kapsy peníze vytáhl, a když po rozřešení z kaple odešel, kněz jest peníze pohřešil a vycházejíce z kaple, na kruchtě téhož jistého spatřil, na něho hrozil, a on zas, pronese-li zpověď, že jazyk knězi uřezán bude, ukazoval.

Item (dále) opět jeden zlopověstný k posledku svou zpověď zavřel, že jest provaz ukradl, a je-li to též hřích, kněze se doptával. Kněz pravil: »To tak těžký hřích není,« rozhřešení jemu dal, a on obrátivše se zase pravil, že jest kráva na tom provaze byla, že zapomněl. I řekl kněz: »Bůh tě bude pokutovati a snad na ten provaz, že jsi mně tak podveď, dostati se můžeš.«

Item přišel voják a když se zpovídati měl, vždycky hubou bum, bum, bum a potom lermo (útok) bubnoval a tak vidouc kněz jeho lehkovážnost, taky lermo na hubu pískal, řka: »Na takovou nevážnou zpověď takové rozhřešení náleží.«

Item jednou čert... šel za kamna mezi soldáty, kde nili a jedli, aby vyslechl, zdali též co o Pánu Bohu rozprávěti budou, i slyšel, že vždycky pravili o Pánu Bohu: »Kott so-krment«, a když se tak dosti naláli a nazlořečili, řekl jeden z nich, vezma slepici, strhl jí krk a vhodil za kamna, řkoucs: »Kotí sokrment, upeč mně hned toho čerta spěšně«, a čert slyše to, se zděsil, hned odtuď se bral... odtuď se ztratil a zmizel.

Přihodilo se..., že jakýsi žid v den sobotný upadl do pre-vetu a z něho sobě nijakž pomocti nemohl; protož zarmouceně tovaryšův svých pomoci žádal a když k němu přiběhli, že den sobotný a proto že mu pomocti nesmějí, pravili, aby měl do