jsvší, přednesl. Čemuž když vyrozuměti ráčil, odpověděl: »Máme mnoho takových pacientův a snad že nám více nežli on pobrali, my mu to též odpouštíme, odpusť mu Pán Bůh « A tak týž zpovědlník se navrátil, to oznámil, rozhřešení dal a on život svůj dokonal.

Byvši poslán někdy pán Vilím z Roznberga a na Krumlově do Polska od Jeho Milosti císaře Rudolfa, ten se dobře Polákům líbil, a dobře poselství vykonal, tak že Poláci pravili: '>To jest dobrý... chlap, aby naším králem byl« a mocí, aby v Polsku zůstával, žádali. V tom jsouce pozván k tabuli krále polského, tu jeden pán polský začal při jídle skytati, což v Čechách za hanbu jest, a služebníci jeho- za ním stojíc říkali: »Dajž Pán Bůh dobré zdraví« a zase opakujíc, i majíce to pan z Roznberga za despekt, též pozval na pankyt přední pány polské, též za stolem s nimi sedíc,......, k čemuž též služebníci jeho nastrojení říkali: »Dejž Vaší Milosti Pán Bůh dobré zdraví« a to opakovali. (Poznámka, Doklad posavadního polského přísloví, že škytavka náhlá je sice bezděčný nezpůsob, »niehonorowo, ale

zdrowo«, tělu zdravý, říkají podnes Poláci).....Poláci též to

taky za vděk přijali.

Přitrefilo se, že jeden pobožný Efraim řeholník v jednom městě strojil sobě na hospodě jídlo, au táž hospoda naproti domu jedné všetečné paní byla, která z okna na něj vyhlídala a na něho povolávala a řka, co se mu k tomu obědu nedostává. Jí odpověď krátce dal: »Hliny a kameny, abych to okno, zkte-rýho vyhlídáš ..., zazdil, abych toho všetečného vyhlídání prost byl.«

Jeden řezník měl rozepři s kožišníkem a řezník maje spravedlivou při, však předce daroval soudcům vola a kožišxiík též mnohem lepší kožich. A tak přisoudivši kožišníku při a vůl, že to nespravedlivě přisouzeno, nemohl volati a naříkati, proto že mu v hrdle kožich vězel a obdržel. A tak příklad na ty, který od obojí strany berou a na dvojích ramenách nosí.

Byl jeden stavu rytířského tak chudý a o všechno skrze neštěstí, které sice přicházívá, přišel, a již nic více neměl toliko tři dcery a to velmi pěkné a krásné a s nima žádného bytu neměl. I nevěda co činiti, umínil ty dcery do obecního domku dáti, aby živnosti dobývaly. I byvše v témž městě svatý Mi kuláš, tehdy dána mu v tom zpráva, že on to učiniti chce, i hodil mu jeden kus zlata v noci, potom druhý a nejposléze třetí. Tak jest ty dcery poctivě vdal všechny tři a sám se do smrti dobře měl a Pánu Bohu, též svatému Mikulášovi děkoval. (Poznámka redakce: Proč dárky mikulášské?)

Král Osvald pozval jednoho biskupa na pankyt a když za stolem seděli a všeho dosti měli, obzvláštně na jedné veliké