tabovaly, tímto způsobem napomínati ráčil: »Pamatujte medle na to, že nejste proto, abyste se užírati měli, sem vyslaní, ale abyste věci vší raddou svou vyřizovati nápomocni byli.«

Slavnost chodských pastevců. Chudá hůrka na Družebnou neděli s pálencem. Přástky chodské. Stará chodská muzika: cymbál, dudy. Jako referent Lidovědného odboru Archeologické komise při České Akademii snažil jsem se, abych spolužáka a přítele Hrušku podnítil k sestrojení celkového obrazu, jak žil a žije lid na Chodsku. Měl jsem na mysli úplné zpracování všeho nasbíraného materiálu. Svědomitý znalec chodského života netroufal si hned pustiti se do takové soustavné práce, že napřed řadou monografií dospěje přirozeně ke konečné výslednici a závěru, když jednotlivé obory propracuje. A slovu dostál. Podal důkladný rozbor chodského nářečí. Radou článků i knížek a spisů skoro nadobro vyčerpal vše, co charak-terisuje rázovitost chodského života lidového. Málo by prospělo těm, kdo dnes studují nebo v budoucnu budou studovati chodskou lidovědu, kdybych s pochvaloti"nejskvělejší (tak, jak vrchovatou měrou práce Hruškový zasluhují) velebil Hrušku pro jeho svědomitost a všestrannost. Čtenáři Českého Lidu jistě raději uvítají, že ty stati v Hruškových spisech, jež podávají v úplnosti, roztomilou bulaěinou, hlavní třes , jinde v literatuře české nezpracovanou, v základních obrysech přejímám do obsahu Českého Lidu. Tedy: Jan Fr. Hruška: Z pamětí děrečka včalařa. Část I. Nová, samostatná kniha spisu »Děreček včalařem«. V Praze, tiskem a nákl. Českoslovanské akciové tiskárny 1926, m. 8°, str. 156 (1). (Raná setba. Knihovna pro mládež, sv. 16.) Z obsahu: Děreček včalař. Povodeň. Srna. Na pastvě. Slavnost chodských pastevců. Sovy. Hu Poldy. Kuny. Naštovky. Na zkoušce. Dobráčkové. Věchar. Vrány. Na humbě. Nedopyjr. Uhlíři. Kočky. Modlení na vsi. Rybák. Nové kostely. Zácnýj host. Kosteliště. O chodském podřečí. Slovníček. Zvláštní zmínky v Českém Lidu zasluhuje na str. 31.—35. V. Slavnost chodských pastevců. Za našich časů, dy sme byjvávali malí, pásalo se brzy, jak se vore-vřílo jaro ha vokázala se travička. Do sv. Jiří smíl každyj pást, hde chtíl. Po sv. Jiří zavíralo se právo pást na cizím; každyj pásal potom na svým, nyjvíc na přílohách a na vobec-