ho chtíli vidět. Chlapci ho nevokázali žádnýmu, jen zas volali; »Nikl, pískyj!« nebo »Nikl, píchyj!« háby každyj viděl, že Nikl v klepci vopravdu je. Nakonec zavezli klepce na kraj do plaviště a ten musel přes vodu ven. To na to čekali velký raalý a byjvalo smíchu a křiku, než se dostál klepec skoupanyj . z vody ven. Co vybrali, z toho si potom hudělali v hospodě dobrou svačinu. Husmažili si hodně vajíc na másle, ha co zbulo, to prodali ha koupili si pjivo. Hale při tý jízdě po vsi i po ní naděláno všelijakyjch kousku, pěknyjch i nepěknyjch, že z toho byjvávala i mrzutost. Hde je na statku vodbyli, ty se za to dostáli do krátký písničky, kerou chlapci skládali a vyvolávali hned za tepla. Jinde zase štědrou hospodyni pochválili: Hu Bártů je na dvoře louže, hale divče tám roste jako růže. Hu Mlnáříků nemají žádný vyjce, žencký sou tám klebetnice. Hdyž takuvou průpovídku propověděli, to dělávali dva, ty nejkurážnyjší, ha říkalo se jim milistří, ptávali se na souhlas »krále«. To bul ten, co první vyhnal. Ptávali se: »Pane králi, je-li pravda?« Pan král moc nemluvil. Ten dycky raci, přisvědčil: »Je pravda!« Toho slova se zas eště chytil jeren z milistrů, ha přidával: »Hdo nevěří, ajť tám běží!« Nebo druhyj: »Hdo věří, šelma věcí, hdo nevěří, eště věcí, já nyj-věčí.« Když buli milistři podle toho, že humíli prořect vtip, byjvalo vo pohůnčí slavnosti veselí i smíchu, že si v tom zděděným zvyku libovala ha povídala vo tom celyj tyjden třebas celá ves. Eště tuto abych dodal: To půldne, co bula pohůnčí slavnost, míli chlapci svobodno ha musely za ně pást děvky.« Než děreček dopověděl, slunce skočilo za Čerchov a starci začalo se dělat chladno. Gabriel naproti tomu nerad vstával a byl by rád děrečkovi nadhodil ještě některé otázky o podrobnostech starodávné pastvy, ale děreček. s knihou pod paždí po-'sj)íohja(l už do svého (zátiší a chlapcovu zvědavost nechal v trpělivé naději: »Haž zase jindy!« O této hře pastevců, rozmanitě pojmenované, uveřejnil Český Lid řadu ělánkíí s obrázky. Srv. Zíbrt ve sbírce Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek 4.: Králové a královničky, jízda, honění, stínání, koupání králů na letnice, Praha 1910, str. 15—48, kdež vedle jiného líčena tato pastevní hra s králem na Plzeňsku a Domažlicku: Pykytyrykytyšvonc, provolávání jmen: pykytyrykytyšvonc,

vození lenocha, pikity pikityžvanc atd.-------Z pamětí děreěka

včalaře. Část II. Nová, samostatná kniha spisu »Děreček vča-lařem«. V Praas, 1927, m. 8°, str. 193 (1) (Kaná setba, Knihovna pro mládež, sv. 23.) Z obsahu: Str. 45. XXVI. Chudá Hůrka. ------»Napřed si musíme všimnout,« začínal stařec, že ten

den, co mu říkají Chudá hůrka, je v církevním roce štvrtá neděle postní a ta že míla huž dávno v Čechách svý meno,