neděle Družebná. K tuktomu se eště, než dopovím, vrátíme, íčko se tera podívyjme, co ha karak se hu nás na Chodsku za my paměti na Chudou hůrku dělávalo. První věc je, že se na Chudou hiirku končívaly slavnostně prásky a to huž podle starýho zvyku. Štvrtá neděle postní — to huž je jaro za dveř-ma, s jarem se vorevře práce v poli, potom by se huž moc ne-napřídlo. Proto hledívaly hospodyně, háby do toho času buly s hlavním prádlem hotovy a porvazky háby buly do červe-nyjch vajíc hu kalce. Cim spíš, tim lip, háby potom přišlo plátno s jarním sluníčkem na bílidlo. Prásky byjvávaly pěk-nyj spoleěenskyj zvyk. Začínaly se po sv. Martině, trvaly celyj harvent, celyj masopust a přes půst do štvrtý neděli. To bulo ňákyjch dlouhyjch večerů a na nich bedlivý práci i veselyjch chvil při šelijakým skotačení chlapců i za povídání staryjch pamětí a pohádek. íčko tera na Chudou hůrku to mílo všechno skončit. Toceví, že se to nemohlo stát a nestálo jen tak zticha bez hlučný veselosti chasy. Jenže věc míla jeren háček! V postě staryj chodskyj řád zapovídal v práskách tancovat, ba i zazpívat veselou písničku. Jenom nábožný písničky se zpívávaly. Karapak tera končit prásky v postě a neskončit je s veselou1? A tu vám muším vodpovědět, že naši předkové moudře vybrali na to jeren den, hdy se i církev v kostele raduje. V kostele se slaví ten den pomátka, karak Pán Ježíš na pustý hoře nasytil pět tisíc lidí pěti chleby a djema ryjbama. Tutu po-mátku slavívali patrně naši předkové po svým způsobu teký doma. Jeren zbytek z toho domácího slavení je tuto, že se připravuje pálenec a podává se v hojnosti všem, hdo ten den pří-dou do domu. V hospodách dokonce kladou před hosty po talíři na každyj stůl. Hrách je sytý jídlo a znamená požehnání. Proto se jí teký na Štědryj den z ty půvěry, háby nepřišel na lidi hlad. Tak vidíte, děti, tuten zvyk, ta radostná pomátka z evangelia, huž tu vode dávná byjval. Ha protože to bulo znamení radosti v smutný době postní, naši předkové sem navázali druhyj zvyk, svůj vlastní, rozpouštění přástek, háby se při tom teký mohlo dovolit chase ňáký to vyražení. To jedno jediný scházelo — tanec! Tancovat nebul by tenkrát dovolil chase žádnyj hospodář pod svou střechou. Hale mladá mysl huž si najde cestu k veselosti i bez tance. Divčata ten den (vlastně bych mil řect na ten večer) zvávaly samy chlapce na Chudou hůrku. Připravovaly všeliký jidlo, kupovaly pjivo a teký něco kořalky. Něhdy se vytasily divčata teký s buchtama neba ca-latkama vod pekaře, někerá něhdy připravila i dobrou křehkou hnětanku. K tomu ke všemu předkládaly jako v práskách sa-Biyjch pro navostřenou sušanku z vovoce i syrový zelí, každyj si moh brát, co chtíl. Hale co nyjhlavnyjší jidlo byjval a