vyhraní místo dáti a že zas tak dobře Jeho Milosti Císařské trefiti ráčil, tomu sa zasmáti.

Týž pan hrabě Černín jsouce ve veliké lásce při Jeho Milosti císaři Ferdinandovi třetím, byl od Jeho Milosti císaře skrze psaní, aby na lov přijel, že má jelena a sud vína dostati, povolán. Však jelen že ještě v háji a víno v Jeho Milosti Císařské v lochu (sklepu).

Jeden rytíř jel se svým služebníkem i stalo se že pán uhlídav lišku, an běží, řekl: »O Bože, co převelikou lišku vidím« a uhlídav ji taky pacholek, pravil ku pánu: »Račte se diviti, že to veliká liška jest, já pravím to na svou víru, kterouž Vaši Milosti povinnen jsem zachovati a k tomu sem i nedávno v té zemi byl, v kterýž jsou tak veliký lišky jako zde volové.« Rytíř k tomu řekl, tuť by bylo dobře kožichy dělati a podši-vati, kdyby tam dobrý kožišník byl, kterýž by dobře kožichy vydělávati uměl. A když již té řeči přestal, po malé chvíli potom, když o jiných věcech rozmlouvali, náhla počal se ten rytíř modliti řka: »Všemohoucí Bože, račiž ty s námi býti, a nás dnešní den od lži zachovati, abychom, bezpečně bez škody, přes onu vodu tam přejeli a přiveď nás s radostí a s veselím, na dobrou hospodu.« Slyše ta slova pacholek, tázal se pána a řekl: »Račte mně pověděti, jaká jest to' voda, před kterouž se žehnati račte«. Odpověděl pán: »Jest velmi hrozná a veliká voda, před námi, skrze níž jeti musíme a takovou moc má, když skrze ní kdo jede, ježto ten den něco selhal, ten z ní nikoliv živý nevyjde, ale hned ho voda pozře.« Pacholek lekl se náramně velmi těch slov, až strachem nevěděl, co by měl počíti. V tom když maličko dále poodjeli, přijeli k jednomu malýmu potůčku. I dí pacholek: »Pane, toto-li jest ten potůček, o kterémž ste mně praviti ráčili«. Odpověděl pán: »Ještě jsme poddal od toho potoku.« Pacholek dí: »Pane proto se ptám, abych upřímně v pravdě pověděl, liška ta, kterou jsem viděl, nebyla jako osel.« Pán řekl: »Já nedbám o lišku, jak ona veliká byla, nic mi do toho není.« Když pak předce (dále) jeli, přijeli opět k jedné tekoucí vodě, i dí pacholek: »Toto-li jest ta voda, o které jste praviti ráčili?« Pán pověděl, že není. Služebník řekl: »Já se proto ptám, neb v pravdě ta liška, kterou jsem viděl, nikoliv nebyla tak veliká jako tele.« Rytíř řekl: »Já se o to nic nestarám, jak veliká ta liška byla; nechť jest malá neb veliká, co mně po ní?« Naposledy když k jedné malé vodě přijeli, otázal se opět služebník řka: »Pane, toto-li jest již ten potok, o kterémž jste praviti ráčili?« Pán "odpověděl: »Ještě není.« Pacholek dí: »Táži se pro tu dnešní lišku, o kteréž jsem pravil,-že jsem viděl, neb nebyla větší než, co by mohl skopec býti.« Rytíř odpověděl a řekl: »Já kusa nedbám na tu lišku,