nechť jest sobě malá a nebo velká.« Potom o nešpořích přijeli k jednej velikej vodě. Služebník ten zarděl se a velmi se styděl, i dí: »Pane, vyznávám se ze lži své a přísahám pod utracením hlavy své, že ta liška, o kteréž jsem dnes pravil, nebyla větší než jako zde lišky jsou.« I řekl pán. »A já přísahám tobě, že tato voda není jiného přirození (povahy) než jak© jiná voda«. Sedlák jeden měl veselý hájíček, při kterémž byl palouček štěpím a kvítím velmi ozdobený, skrze kterýž z vrchovišť, rozličných čistých vod, mnozí onde jinde potůčkové tekli, protož ptáčkové raději se tu drželi, a tím veseleji zpívali. Jednoho pak dne, když ten sedlák velmi od práce ustal, i šel do toho hájku, aby jsa zarmoucen, sebe tam potěšil, i lehl, aby odpočinul pod jedným jabloňovým stromem, na kterémž velmi velmi maličký ptáček seděl, zvučným a veselým hlasem zpívajíc. Slyše ten sedlák tak líbezné zpívání, tam. mnoho léčí nalíěel na toho ptáčka, až ho vždy chytil a když již lapeného v rukách držel, dí k němu ptáček: »Pnoč si o to tak velmi usiloval, aby mě polapil, jaký toho tak užitek máš ze mně maličkého ptáčka?« Odpověděl sedlák: »Takový, že mně zpívati budeš!« Řekl ptáček: »Toho ty nedovedeš, ani kterou prosbou ani žádným darem, abych já tobě zpíval.« I řekl sedlák: ale sním tě. Ptáček dí: »Pověz mi, jak mně snísti chceš; budeš-li mně vařiti, tak sevřu se a malý budu, že mně v hrdle nepocítíš; pakli mně upečeš, tehdy ještě menší a usušenější budu; pakli mně pustíš a necháš mně lítati, mnohem větší užitek z toho míti budeš a já chci na odplatu toho, tobě trojí naučení dáti, kteráž tobě užitečnější budou, než kdyby měl masa, co by mohlo bejti ze třech telat.« A když ten ptáček tomu sedláku tak sliboval, i pustil ho sedlák ten a nechal ho pryč letět. I řekl k němu ptáček: »První naučení jest toto, že íievšemu máš věřiti, což lidé praví a zvláště, což není k pravdě podobné. Druhé naučení: což tvého jest, to chovej. Třetí, což stratíš a toho zase dostati nemůžeš, na to zapomeň a o to se velmi nestarej.« A po těch slovích hned ten ptáček odletěl na jedno dřevo a počal veselým hlasem, tuto modlitbu zpívati: »Budiž Bůh pochválen, že tomuto sedláku vtip zastínil a rozum od něho odjal, že očí jeho neviděly, ani ruce nemakaly, ani rozum jeho toho nedosáhl, že drahej a znamenitej kámen jacinkt v mém životě jest, kterýž více než dva loty váží, skrze kterýž byl by ten sedlák, kdyby ho byl dosáhl, velice obohacen, ala já proto byl bych musel umříti.« Slyše to ten sedlák, byl z toho velice zarmoucený v mysli své tak, že pláče a naříkaje, řekl: »Běda mně nebožtíčkovi chudému, že jsem kdy tomu lstivému a zlo-trovanému ptáku uvěřil, a že jsem ho nechoval, když jsem ho chtěl.« I řekl ptáček k němu: »0 blázne, proč trápíš svou mysl