proto, co si pak již na to naučení zapomenul, kteréž jsem ti dal, ž«8 nemáš věřiti, co k víře podobného není, kterak to můž (možné) býti, abych já kámen dvou lotu těžký v životě mém nositi mohl, ježto sám sotva kvintlík vážím a kdyby pak i to pravda byla, však si proto druhé naučení zachovati měl k tomu: Kdyby si co ztratil a zase toho dojíti nemohl, tehdy toho máš v zapomenutí'nechati a z mysli to složiti a spustiti, čehož zase nemůžeš dosáhnouti.« A s tím letěl do lesa, nechav tu sedláka a naposmívavše se jemu do vůle.

Kybář jeden neuměl ryby loviti, vzav píšťalky a síti, šel k moři a stoje na jedné skále, nejprve pískal, domnívaje se, že pro sladkost pískání ryby skákati a tancovati budou. A když se již do sytosti napískal a nic nedovedl, poodloživ těch píšťalek, vzal síť a rozetřev jí u vodě, množství ryb vytáhl a když je vynímal ze síti, vida, an mu skáčí a tancují, řekl: »0 nešlechetné ryhy, když jsem pískal, netancovaly jste, ąle když jsem přestal, teprva plesáte.«

Člověk jeden, maje dřevěnýho boha, prosil ho, aby mu dobře učinil a když to často1 činil a nic méně proto v chudobě bydle], rozhněval se na něj, ujal ho za nohy a udeřil ním

0 zemi, rozraziv mu pak hlavu, množství zlata z ní vzal a to zbíraje řekl člověk ten k obrazu: »Nešlechetný příliš jsi, jakož se domnívám a naprosto netrefný, když jsem tě ctil, nic si mi neprospíval, ale když jsem tě rozrazil, teprva si mně množstvím dobrého obdařil.«

Člověk jeden majíce dva psy, jednoho učil myslivosti, dru-hýho, aby mu doma ostříhal, nechal, a kdyžkoliv myslivci pes co uhonil, domácí A^ečeře jeho též užíval, rozhněvav se pak lovčí pes lál domácímu, že on každý den pracovati musí; domácí toliko jeho prací že jest živ, přijav to k sobě, domácí pes řekl: »Hospodáře z toho viň a ne mě, kterýž mně dělati neučil, ale jiného práce užívati musím.«

Hajný jeden nechtíc, upustil sekyru do vody, nemoha sobě žádné raddy dáti, seděl na břehu a plakal. Merkurius (starořecký bůh) rozuměje a znaje příčinu a slitovav se nad ním, po-topíce se do potoka, zlatou sekyru vynesl a tázal se ho, ta-li by byla. Hajný ten odpověděl, že ta 11311í. A on hned po druhý potopil se, vynesl stříbrnou, ani ta že by jeho nebyla, pravil. Po třetí schovav se do vody, jeho vlastní sekyru vynesl. K tej se přiznal, že by to jeho vlastní byla a ta, kterouž upustil. Merkurius schváliv spravedlnost jeho, všechny tři mu dal, on pak odšed, všechno tovaryšům svým, jak se zběhlo, pověděl. Jeden pak z nich chtěl to taky dovésti, přišel k potoku a vlastní svou sekyru do té vody chtě, uvrhl, potom tu sedě, plakal.

1 ukázal se jemu Merkurius a tázal se ho, pro kterou by pří-