činu naříkal a když mu pověděl, tehdy on ihned pustiv se pod vodu, zlatou sekyru vynesl a ptal se ho, ta-li by byla, kterouž upustil. On s radostí se jí chytil, pravicí, že by jeho byla. Bůh zvošklivíc sobě nestydatost jeho, netoliko tu při sobě zachoval, ale ani jeho vlastní jemu nedal.

člověk jeden bohatý hus a labuť spolu choval, avšak ne k jednomu konci, labuť pro zpívání a hus pro snědení. Když pak již hus měla trpěti, neb proto schovaná byla, v noci bílá a čas ten noční jedné od druhé rozeznati nedopustil, i vzata jest labuť místo husy a jsouce odvedena, počala velmi sladce před svou smrtí zpívati a tím zpíváním oznámila přirození (přirozenost) své a písničkou od smrti se vyplatila.

Člověk jeden nakoupiv kohoutův, doma je sobě choval a korotvu taky k nim pustil, aby se s nimi chovala. Ta. jsoucí často od nich bita a odháněna, velice sobě stejskala,, domnívajíce se, proto je sebou tak nakládati, že by z jiného pokolení byla a tak že od těch kohoutův musí mnoho zlého přetrpěti. Potom po malé chvíli, když js samy mezi sebou bíti se viděla, jedné bíti, druhé ubité utíkati, přestávší vší žalostí, řekla: »Já více teskliti a sobě hořekovati nechci, vidouce, žs oni sami vespolek se tepou, bijí a štípají.«

Tázal s© lékař svého nemocného', kterak by se měl. On odpověděl, že se více potí, nežli by potřeba bylo. Lékař řekl, že jest to věc výborná. Podruhé pak otázal se jeho, lepší by byl, odpověděl, že by na něj ňáký třesení a trnutí přišlo1 a že by tím náramně a velice zemdlený byl. Lékař opět pravil, že i to nic škodného není. Potřetí zase se ho tázal, měl-li by se co lépeji. Nemocný odpověděl, že by ve vodnatedlnost upadl. Lékař opět pravil, že i to dobré jest. Potom jsa tázán od jednoho z domácích, dobře-li by se měl, odpověděl: »O můj bratře, od toho dobrého, jakož rozumím, umříti musím.«

Dítě ukradši v škole spoluučedlníka svého jednoho knihu, přineslo ji mateří, ona ho netrestala, ale ještě chválila a jemu foliovala (hověla). Ono potom, jsa málo větší, počalo i větších věcí krásti. Mládenec pak již jsa v zlodějství postižen, na smrt veden byl, máteř jeho jdoucí za ním plakala a naříkala, on pak prosil kata, aby maličko se pozastavil, že by ještě chtěl něco s mateří promluviti a jí něco pošeiptati. Mater chutně naklonila se k ústům a on uchytiv ji zubami za ucho, hned jí je ukousl. Matka toho těžce i jiný lidi želeli, že netoliko kradl, ale ještě i mateři zle učinil, ale on řekl: »Však ona jest příčina této smrti mé. Kdyby ona mne byla trestala, kdy jsem knihu ukradl, nebyl bych já k tomuto zlému přišel.«

Sedlák jeden maje ďdkbhati život svůj, chtěl zkusiti synův svých, jak by se k vorání a dílu míti chtěli, i povolav jich