Bílá Panna nebo víla?

Četl jsem v »Českém Lidu« (X. str. 205) stať J. Košťála »Lesní panny« i dotazy redaktorovy, zdali se říká panna, nebo víla. Ponuknut tímto, vyptával jsem se na různých místečtí, a zdařilo se mé pátrání. Zapisuji pověst o »Bílé Panně«, která značně jest příbuzná s pověstmi, sebranými od J. Košťála.

Na dráze k Táboru leží na pravém břehu romantické říčky Sázavy severně asi dvě hodiny od Benešova známé městečko Čerčany (se stanicí). U něho na blízku, asi půl hodiny daleko vypíná se vršek zvaný »Hradiště«, s kostelíkem sv. Klímenta. Okolní lid vypravuje, že na. tomto- vrchu provozovaly své tance a rejdy bíle oděné panny. (I zde říká se panny, nikoliv víly, ba i slovo žínky nebo ženky málo- se uslyší.) K lidem prý byly přívětivé, choval-li se kdo k nim slušně a uctivě. Dovedly však býti zlými, když někdo choval se k nim neuctivě a drze, tu buď ho usmrtily tím, že jej utancovaly, aneb donutily jej k tomu, že se s některou z jejich družek oženil, a pak jej stihlo neštěstí. Totéž stalo se i tomu, kdo se k nim nepovolaně přiblížil a kruh svěcenou vodou neudělal. Proto právě, že byly též laskavé a krásné, lákalo to mnohého junáka, vzíti si některou z nich za manželku z lásky, avšak i v tomto případě stihlo jej i jeho vyvolenou neštěstí. O takovém případu koluje pěkná pověst v krajině sázavské.

Synek bohatého sedláka z blízké vesnice hlídal prý jednou na zahradě v noci ovoce. Po půlnoci spatřil, že se náhle »Hradiště« osvětlilo, a objevilo se tam mnoho bílých postav, které se daly do tance. Udiven díval se na ně až do kuropění prvého, kdež všechny se náhle ztratily. Synek šel domů a vypravoval rodičům, a pak sousedům své vidění. Ti mu vysvětlili, jaké to panny jsou. Od té doby chodil syn sedláka neustále zamyšlen a zasmušilý. Když byl tázán po příčině zármutku, odvětil, že přemýšlí o pannách na »Hradišti«, a že srdce ho nutká k tomu, aby si jednu vzal za ženu. Kodiče jeho byli tímto uděšeni a ustrašeni, vymlouvali mu tuto pošetilou myšlenku, ale nadarmo. Tvrdohlavě stál na svém, i když všichni sousedé ho varovali, prorokujíce mu, že bude nešťasten.

Kodiče, když zpozorovali, že ani jejich prosby, ani domluvy sousedů nepomáhají, svolili, a poradili mu, aby vyčkal půlnoci, a náhle při jejich reji mezi ně vskoěil a, čerstva svěcenou vodou kol nich kruh udělal. Jen tu že si pak může vzíti, která bude vně kruhu. Syn uposlechl jejich rady, a druhého dne při-