Přání novomanželům při návratu z kostela. Odŕíkávač (řečník) podá nevěstě kornoutek cukroví a kytici; ženichovi nic. Potom začne odříká váti: Za onoho času svatba se stala a převzácných hostů na se sezvala, Krista, Spasitele ctného s učedníky, matkou jeho v Káni Galilejské. Ženichovi jest se zlé přihodilo, neb dostatek vína v domě nebylo. Matka se slitovala, u Syna orodovala v Káni Galilejské. »Cokoliv vám řekne Syn můj rozmilý, to hned vykonejte, zrovna tu chvíli!« Tak Maria nařídila, služebníkům poriičila, v Káni Galilejské. Kamenných tam ištoudví šest postaveno, k očistě židovské ustanoveno, Pán je kázal naplniti, vody až do vrchu nalíti v Káni Galilejské. Jak dle slova Páně jsou učinili a z vody vína dobrého jsou okusili, divili se velcí, malí; správce svatby víno chválí v Káni Galilejské. Tak Pán velkým divem moc svou dokázal a na počest Matky spolu ukázal, že na její přimlouvání u něho je smilování v Káni Galilejské. Eač Ježíši s námi též hodovati a novým manželům rač požehnati, zažeň od nich nedostatky tak, jak na přímluvu Matky v Káni Galilejské. Amen.

Odkud v Praze název ulice Nekázalka (Nekazanka)? Pověst je známá, ne-li odjinud, ze Svátkovýeh Pražských legend a pověstí. Upozorňuji, že ji napsal svým rázovitým slohem vlastenecký setník Jan Jeník rytíř z Bratříc z lidového podání souvěkého na sklonku 18. století: »Když se jednou přihodilo, že Karel IV., jakožto římský císař, do Norimberka z Čech odejel, v jeho nepřítomnosti chtíce mu Čechové velikou radost způsobiti, stavěli ochotně ve dne i v světlé noci, aby, když se z Němec šťastně navrátí, s potěšením spatřil, co jest se všecko vyhotovilo a kolik se z nejpřednějších ulic již pěkně vystavenými domy v Novém, Městě naplnilo. Po šťastném navrácení krále, jak práci tu vyhotovenou viděl, není k vyslovení, jak velikou radost na sobě znáti dal. Prolézal všecky kouty, všechno schvaloval. Jen toliko, když spatřil ouzkou uličku, kteráž se z Příkopu (»Staré aleje«) nahoru do Jindřichovské ulice táhne, tu jen, však studeně, řekl: »Zde jste chybili. Jáť vám nekázal, abyste tu ulici tak uzoučkou udělali.« Všichni svou chybu uznali a tu hned od té doby tato ulička Nekázalka se nazývala. Kteráž se na památku toho ještě tak až do dneška jmenuje. .< (Rukopisné paměti v bibliothece Národního musea v Praze. O Jeníkovi a jeho pamětech souborný přehled viz Zíbrt, Biblio-