Písně pohřební z Českotřebovská z polovice věku 19.

Zlý světe, s tebou se loučím, Pánu Bohu tě poroučím, neb nemáš v sobě, stálosti, měníš se často v rychlosti.

Jsi falešný a vrtkavý, nepobožný a klamavý; co jsem já tě málo poznal, můj Pán Bůh mě od tebe vzal.

Ačkoliv ta smrt zlobivá, ukrutná, nemilostivá přebolestně mě ranila, se mnou hrozně nakládala.

Mé mladé oudy zmařila, žíly ve mně potrhala, tak že dušička má milá z těla vykročit musila.

Protož moji rodičové, bratři, sestry a přátelé, nade mnou nyní neplačte, ale, že svatbu mám, znejte.

Neb Kristus Pán mně ji strojí, na kteréž já dnes hoduji se všemi vyvolenými a zástupy nebeskými.

Moji rodičové milí, krásně že jste mě ztratili, nestarejte se nic o mě, niámť já místo připravené.

Vás prosím nyní v tu dobu, vyprovoďte mne ke hrobu, v kterém mám odpočívati, soudu Božího čekati.

Již se naposledy loučím a Pánu Bohu poroučím vás, můj otče roztomilý, a matko má, v tuto chvíli. (Ze Zhoře.)

Sem, sem, neviňátka, pote nemluvňátka, sem, sem, pacholátka i malé děvčátka, ke mně pospěšte, vesele zpívejte, přišla mi novina, přešťastná hodina, vám všem mám vale dát a do nebe se brát k mému ženichovi, Pánu Ježíšovi.

Hle, andělé Páně čekajíce na mě radostně zpívají, bych ¦ k nim šel, žádají. Oni mne' povedou, k ženichu přivedou. Za ním kráčet budu, všech žalostí zbudu, píseň novou zpívat a jich následovat, na tvář Boží patřit, věčně se radovat.

Za mnou vy půjdete, smrti neujdete', protož se chystejte', ze mne příklad berte, neb' v světě stálého^ nic není věčného.

Již vale vám dávám a vás zanechávám, kteří zde stojíte a na mne patříte. Dejž Bože z výsosti s vámi být v radosti. Již, již se ubírám, vale, vale dávám. (Ze Zhoře.)