ruce uřezal, tři kapky krve vycedil a ty ruce zas hodil zpátky, aby jeli k Bílýmu moři a zas ten bratr že je převeze.

A ten študent ho prosil, aby nic neřikal, jakej plat, že by mohli jet radši pryč, bez platu. Ale princ to nemoh udělat, aby se nevoptal, co bude dlužen; musil to zas udělat. A von že jim uřeže každému levou ruku, vycedí tři kapky krve, a to že bude jeho plat.

Tak tedy byli bezruký. A ukázal jim zas k Červenýmu moři, tam že je ještě jeho bratr, aby ho pozdravovali.

A tak ten dyž je zas převez', tak princ se ho ptá, co> budou dlužni1? A von povídá, že jim uřeže každymu hlavu a vycedí si tři kapky krve, a to že je jeho plat. Teď už se bránili. A von povídá: Já vám jí zas drobítek eště přilepím, a támhle je studánka, u ní je můj bratr, a toho pozdravujte vode mě.

Tak museli jet pomalu, aby neztratili hlavu, dyž měli jen přilepenou. A tak von jim běží naproti, vzal jim hlavu a umyl jí v tej studýnce a dal jim jí na hlavu a zrouna byla zdravá jako dřiu. A vzal pravou ruku, levou ruku, umyl je, přilepil, a byli zdraví zasej.

Teď přijeli do jednoho zámku, už byla noc, a tam byla uchystaná pro dvě osoby potrava na stole a dvě postele a na posteli bylo napsáno: Na tejhle bude dnes vodpočívat neapoli-tánského krále princ a na tejhle z toho a z toho města študent.

A teď princ by byl rád bej val, dyby moh' spát s nim na jednej posteli; ale dyž to tak bylo napsáno, tak to musel splnit. A dyž bylo 11 hodin, princ usnul hned, ale študent ten nespal; nemoh' usnout. Tak se vodevřely dvéře a vona taková černá paní přišla, udělala si světlo a posvítila si na něj. A šla ke stolu a hrala si kostky. A za malou chvíli zas zaklepáno na dvéře »ťun, ťun«, a vona: »Herajn!« A teď přišla zas druhá. Sedla si k ní a hrály spolu. A za malou chvíli zas přišla třetí.

A dyž tak chvíli hrály, tak vona ta nejstarší povídá, jesli vědi, co nového'? A voni nevěděly ty dvě. Že neapolitánského krále princ a z toho a z toho! města študenti že dou vysvobodit tu krásnou Helenu; ale že tam nepřijdou v čas. Až teď pojedou, že bude zajíc na cestě takovej chromej, princ že by ho rád zastřelil a tim se vodmeškaj, že tam nepřijdou v čas. Ale že ten študent je chytrej, že ho třeba vod toho vodvrátí, ale až přijdou tam, tak ten zámek bude hořet kolem dokola, a voni nebudou vědět kady. Ale já mám takovej proutek, dyby ten študent z něj udělal tři křížky a dal ho před voheň, tak by se voheň rozdělil na dvě strany a voni by tam mohli. A povídala: »Poďte se na ně podívat!« A vzala svíčku a voni jak spali, tak se na ně podívali. Tak ty sestry jí prosily silně, že jaký to sou krásný vosoby dvě, aby ňáko to. udělala. Tak vona mu ten proutek