strčila do boty, tomu študentu. Ale von všecko slyšel, von to šecko věděl.

Káno zas měli uchystanou snídani, koně nakrmeny a vydali se na cestu. A ten zajíc chromej přeci jen je trápil a von princ si myslel, dyby něde nocovali takhle sami, že by ho zastřelil; ale študent mu nedal a von musel za nim. A dyž přijeli k zámku, teď ho viděli v plamenu, a tak třikrát vobjeli kolem a nide přístupu nebylo; ale študent si vzpomněl na ten proutek, vytáli' ho z boty, udělal tři křížky a dal před voheň, voheň se rozdělil a voni mohli do zámku. A už bylo co spěcbat! Už krásná Helena šla proti nim a nesla v ruce flašku kamennou a na ní byly napsaný všecky ty řeči takový a kdo to neuměl přečíst, tak zkameněl a vostal tam a vona zas nebyla vysvobozená. Teď von začal číst a už mu tuh' jazyk, študent to popadne vod něj a dal mu pohlavek, čerstvě to přečet' a vypil to; visel tam na stěně takovej meč, ten si popaď a krásnou Helenu taky a zámek se zrouna zpropaď.

Tak teď jeli tam votud a povídali si, že k moři nepudou, že dyby měli jet, doví jak dlouho domu, a jeli jinudy.

Tak teď jedou. Študent dal koně tej princezně a sám šel pěšky za nima. A přijeli do jednoho dlouhánskyho lesa a tam museli vostat přes noc; nic platný. Teď viděli takovej košatej dub a voni po(d) ten si lehli a princ povídá: »Ty budeš hlídat do půlnoci a já vod půlnoci.« A dyž bylo půl noci, tak tam přiletěli tři krkavci a sedli si na ten dub a jeden povídá: »Bratří, jesli pak víte, co novýho?« »Nevíme.« »Neapolitánského krále princ a z toho a z toho města študent už tu krásnou Helenu vedou, ale voni si jí domu nedovedou, Teď přijdou k jednomu městu a ten král z toho města tam přišel vo syna, tak von mu jí bude závidět, tomuhle, a bude mu darovat koně na přivítanou, bude mít zlatý sedlo a to bude napuštěno jedem; jak princ na něj sedne, tak bude zrouna po něm; a von si tu krásnou Helenu by nechal. A kdo slyší a slovo promluví, bude po kolena kamennej.« A ten už nemoh' spát, jak se z toho hrozně bál, jak to dopadne.

Ráno vyjeli z lesa a už s muzikou a vojáci a král na před s koněm a tolik ho vítá a že mu ho daruje; ale jak princ chtěl na něj sednout, študent napřáh mečem a koně vejpůli přeťal. A teď milej princ ho chtěl za to dát voběsit, jak mu udělal vo-studu, ale princezna ta to' vyprosila, že ne, přeci;, že si koupí taky doma lepšího koně.

A tak jeli zasej porád a porád, až přijeli do takovýho hroz-nýho lesa» a jak to1 bylo v prvním, tak v druhým. Von zas mu povídá princ, aby jen do půlnoci hlídal. A dyž bylo půl noci. zas tam přiletěli ty tři krkavci a jeden povídá: »Bratři, víteli