pak, co novýho?« »Že nevědí.« »Neapolitánského krále princ a z toho a z toho města študent už tu krásnou Helenu vedou, ale voni jí domu nedovedou. Až přijedou z tohodle lesa k jednomu městu, ten král to už ví, taky tam přišel vo syna, tak mu bude darovat zlatej prsten a ten bude napustenej jedem; jak ho dá na prst, tak musí umřít a von si zas tu krásnou Bělenu nechá. A kdo slyší a slovo promluví, bude po pás kamennej.« Tak teď zas měl študent! Jak mu ho nes' na zlatým talíři, tak vzal meč a přeťal ho vejpůli a tak se zase na něj tuze hněval, ale princezna ho konejšila, že si doma koupí taky takovej.

A eště museli zas do takovýho hroznýho lesa přijet a zas tak hlídal ten študent a voni dycky lehli a spali. A izas přišli ty tři krkavci a zas si tak povídali. Jeden povídá, jesli vědí, co novýho? A voni, že ne. Tak, že ten princ vede tu krásnou Helenu a teď že to bude zlý! Naposledy to bylo nejhorší. Tež už přijížděli domu, co byl ten jeho otec, a von už byl zas vdouoem, tak by jí byl, tu Helenu sám rád. Tak dal dělat takovej most, aby nemoh' po něm jinej než von sám jedinej, a dyž by po něm byl šel, tak byl ze samej ch břiteu (břitev), byl by se pořezal. A ten študent, že je tuze chytrej, jesliho votoho (od toho) vod-vrátí, tak bude strojit voběd pro ně a do polívky zrouna na talíř mu dá jedu. A dyž by ten študent eště ho vo(d)toho vod-vrátil, tak první noc, až s ní bude spát, tak přídě drak voknem a ukradne mu jí. A kdo slyší, slovo promluví, bude' celej kamennej.

A taky rychtyk se stalo. Dyž vyjeli z toho lesa a měli přijet domu, král s takovou slávou proti němu vytáh' a že dal dělat most. A študent ho prosil tuze, aby přes něj nechodil. Helena ho prosila taky, že si muže po něm jindy jít. A teď, dyž přišli domu a měli vobědvat, jak mu nesli na jeho talíři, tak von popad meč a všechno to přeťal a pod stolem byl pes, ten to zlíz' a zrouna bylo po něm.

Král se toho tak úlek' a zastřelil se. Teď princezna se tuze naprosila, aby ho nedal voběsit, ale eště to šlo.

První noc povídá študentovi, ať si vybere, kerej chce pokoj, v jednom že budou spát voni a v druhom von. A von je prosil, že bude tu noc s nima; že si bude svítit a číst u stolu. A dyž tiž táhla dvanáctá hodina, tak von s mečem stál u vokna. Už viděl jednoho draka, že vystrčil hlavu a zas vklouz nazpátek. A teď najednou chce skočit, ale von »bác« mečem, přeťal ho vejpuli a tělo spadlo do zahrady a hlava do pokoje; ale von jí napích' na meč, hodil jí do zahrady, pak pucoval tu kreu (krev) všude. A teď se vohlíží, jestli eště něde něco néjni; a vona spala princezna a tři kapky krve jí ukáply na ňadra z toho draka. Von si myslel, dyby dycky tu kápku zlíz' a vyplyl, že mu snad nic