nebude. A už třetí chtěl slíznout a princ se probudil a teď bylo zle. Už nebyla žádná víra. A vystavěl přec jen šibenici a musel ho voběsit; tak se rozhněval.

A dyž už tam stál, jako každej jinej má ňákou možnost, že si muže něco vymínit, tak von chtěl mluvit eště s princem. Princ nechtěl k němu jít, ale princezna ho pobízela, že jim byl přec jen tuze dobrej! Tak von šel a von. mu začal vypravovat jen první, jak to bylo v tom lese, co mu koně darovali, a zrouna byl po kolena kamennej. Princ to viděl, tak ho zrouna prosil, aby už mlčel a už nic nemluvil, že mu to všechno vodpustil; ale von dyž už mu to nebylo nic plátno, tak to všechno pověděl, až celej zkameněl.

A teď von se vrátil zpátky a povídá to krásnej Heleně, co se to jen stalo-, že ho neměl dávat věšet. A ona, dycky že ho prosila, že si myslela, že je chrání. A tak von si ho dal tam vocud (odsud) přinést do pokoje a k němu takový klekátko a chodili se k němu modlit voba, až tak dlouho, až měli tri dítky, a jednou se mu zdálo, dyby těm dětem uřezal hlavičky a tu krev vycedil a umyl ho, že by von zas žil. Už po třetí noc se mu to zdálo. Jednou vstal a šel a udělal to. A dyž ho tou krvěj (krví) umyl, tak von vobžiu (obživl) a povídá, proč že ho nenechal spát a jak se mu to hezky spalo.

Teď von přídě k princezně, jakej měl sen. Vona povídá: »Ale, udělejme to!« A von povídá: »Já sem to už udělal.« »A je žiu (živ)?« »Je.« Tak ne na děti aby šla dřiu (dříve) koukat. Vona běžela k němu zrouna a potom se šla koukat na děti. A děti spaly, každý mělo takovou zlatou vobroučku kolem krčku. To bylo radosti!

Princ mu povídá, ať si vybere keře j chce dum v Neapoli; ale von chtěl eště vysvobodit ty tři princezky, co byly tam v tom zámku. Tak šel eště vysvobodit ty tři princezky. A dyž tam přišel a řek' to tej princezně, tak vona povídala, že po tři noci jí musí hlídat v pokoji a še jí poleze z krku had, a dyž ho chytí, že jí vysvobodí; a dyž by ho nechytil, tak že to bude horší s nima, než je to teď.

A tak von, hodinky v ruce, kouká na hodinky a zas na hada, a najednou had vylít' a byl pryč, a zámek se propad' a von vostal na takovým drně ležet a přišli na něj duchové a von ledva tam vocáť (odsad) útek'.

A na cestě ho potkal obr a teď mu povídá: »Vitám tě, ty červí oku! S tebou bude dobrej salátek!« A strčil si ho do kapsy a von ho prosil, aby ho pustil; a von mu povídá: »Dyž bys mě naučil bát, tak bych tě pustil.« Tak von ho zaveď na to místo, co ty duchové tam přišli a von vytrh' jedli a vošháněl (oháněl)