Pastýř měl dva syny, kteří1) chodili s ním do lesa na proutí. Když jedenkráte ti chlapci s ním zase šli do toho lesa na to proutí,2) uviděli tam, ptáčka, chytili ho a přinesli domů. Báli se, aby jim ho kočka, nesnědla, dali si ho pod sýtko a ptáček do rána pod sebou měl dukát. To byla radost veliká. Ptáčka3) měli, až hodně zbohatli. Pak je*) prosil jejich kmocháček, aby mu ho půjčili, až by mu také těch dukátů5) nanesl, že jim ho zas dá, a potom,6) že sobě % něho udělají trachtu.

Bylo tomu tak. Když již7) ptáček přestal dukáty nést, zabili jej8) a pozvali sobě k obědu své kmotry. Pastýř přikázal svým chlapcům: »Když kmotři přijdou, půjdete pryč, nebylo by z čeho vám dát, a těm kmotrům by to bylo^ nemilé.«9) Ale maminka jejich byla nevlastní,10) byla macocha. Kmotři přišli v neděli k obědu, ale chlapcům to bylo velice líto, když ti kmotři přišli, že musejí odejít.11) Nic plátno, chlapci musili pryč ze světnice, ale předce okolo domu pozdaleka obcházeli." Když ta jsjich maminka vystavila to maso s peci, vylila12) polévku na mísu a nesla ji do světnice, maso nechala na ohnisku v hrnci. Chlapci maso13) z, hrnce popadli a zrovna s ním do lesa běželi, tuze báli se, kdyby je maminka zpozorovala, že by od ní měli zle.14) Potom maminka šla pro maso, ale maso bylo již pryč z hrnce.15)

Chlapci v lese nebyli tak náhlí, aby maso hned jedli, napřed ho dobře sobě sprohlídali a vzali si ho každý polovic. Na jedné polovici bylo napsáno na křidélku: »Kdo toto křidélko dostane, bude na světě šťastným.« Na druhé polovici, na druhém křidélku bylo napsáno: »Kdo toto křidélko dostane, bude na světě ve velkém nebezpečenství.« Toto křidélko, na němž bylo tak napsáno, připadlo staršímu chlapci. Ten začal naříkat a pravil: »Oh běda mně! Já jsem ten nešťastný! Já se mám zle od své maličkosti, a tu vidím, že mne ještě hůř stojí.. Své maminky jsem nepoznal, a o této ani mluvit nechci, co jsem od ní vystál.« Mladší bratříček mu pravil: »Můj bratříčku milý, toho sobě nepředkládej; vždyť Pán Bůh jest Ochráncem tvým.16) Přidržíš-li se Ho,17) On tě nikdy neopustí, a já tě také neopustím nikdy, a dcmů vícekrát nepůjdeme«.

V tom lese radili se, co včil budou dělat a kam půjdou1?1*) Mladší bratr pravil staršímu: »Půjdeme každý v jednu stranu; ty běž k západu slunce, a já půjdu k východu slunce, anebo kam chceš, vyvol si!«

Šli19) do toho lesa dále, přišli k jednomu velikému dubu a pravili vespolek: »Zde si uděláme známku.« Měli takový dlouhý nůž, do toho dubu zabodnuli a pravili: »Od včilka za rok, bu-