Byl jeden mlynář, a ten měl pacholka a děvečku, ti se spolem seznámili a sebrali, mlynář1) jim dal obydlí při tom mlýně, a živil2) je tak dlouho-, ažr>) měli již dospělé děti, které on jim na rukou4) držel. Jedenkrát přišel kmocháěek do mlýna. Mlynář mu řekl,5) že již jej6) a jeho rodinu živiť nebude, že můžou7) něco dělat a sobě chleba dobývat. Kmocháček8) se vymlo'Uval, že nemá co dělat, ale mlynář mu dal mrzutě za odpověď: »Můžeš jít9) krásť.« Kmocháček zůstal zamyšlen10) a neodpověděl mu na to nic.

Druhý večer sebral svých šest synů a odnesli mlynáři obilí ze sýpky. Mlynář11) tomu porozuměl, že to jiný12) neudělal, nehlásil se o to. Kmocháček13 nebyl spokojen; neměl mastného, a vydlužil si od mlynáře ještě dva bagouny (uherská prasata) ze chlévů14) a krávy. Pak přišel zas do mlýna. Mlynář mu povídal: »Když umíš tak šikovně krást, ukradni sobě mého koně ze stáje.« Ale koně dal15) dobře hlídat. Jeden hlídač seděl16) na něm, druhý ho držel za uzdu, a třetí ho držel za ocas. Přišel tam ke stáji17) jednou večer žebrák a prosil hlídače, aby ho tam pustili, že mu18) je zima. Hlídači19) se slitovali a pustili ho tam. On se jim chtěl odměniti; zavdal jim z láhve20) nějakého nápoje lahodného1, nutil je vícekrát, aby pili, až se spili a všichni usnuli. Žebrák toho hlídače, co seděl na koni, posadil na řezačku, druhého postavil k němu, a třetímu dal obříslo do ruky; sám pak vzal koně a ujel s ním. Káno přišel mlynář do stáje; kůň byl pryč. Rozhněval se, bil krajního a pravil mu: »Držíš toho koně?« On odpověděl: »Pantáto, držím.« »Kde co držíš?« Kůň byl ten tam. Mlynář musil býť spokojen.